5 C 207/2022-16 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 18. 2. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 5 475,01 Kč s příslušenstvím z titulu zaplacení úhrady ceny za poskytnuté služby. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce [příjmení] [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena zákaznická smlouva [číslo] k telefonnímu číslu [číslo] jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky této společnosti a její tarif. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému doplňkové služby a služby poskytované třetími stranami. Za období od 13. 8. 2012 do 12. 9. 2012 vyúčtoval právní předchůdce žalobce žalovanému poskytnuté služby daňovým dokladem [číslo] na částku 330 Kč s termínem splatnosti do 1. 10. 2012. Za období od 13. 9. 2012 do 12. 10. 2012 vyúčtoval právní předchůdce žalobce poskytnuté služby daňovým dokladem [číslo] na částku 5 145,01 Kč s termínem splatnosti do 31. 10. 2012. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 11. 2019 byla předmětná pohledávka vůči žalovanému postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný dosud žalobci spornou částku ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení. 2. Žalobce i žalovaný souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci v jejich nepřítomnosti a soud proto dle § 115 a/ o.s.ř. věc [anonymizováno] a rozhodl v jejich nepřítomnosti. 3. Soud provedl dokazování účastnickou smlouvou [číslo] uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, všeobecnými podmínkami právního předchůdce žalobce, souhrnným přehledem služeb a jejich vyúčtováním za období od 13. 8. do 12. 9. 2012 a za období od 13. 9. do 12. 10. 2012, smlouvou o postoupení pohledávek z 4. 11. 2019 včetně její přílohy, oznámením o postoupení pohledávky z 3. 12. 2019 včetně podacího lístku a výzvou z 6. 3. 2020 včetně podacího lístku. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost žalovaný v řízení nezpochybnil, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce [příjmení] [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena zákaznická smlouva [číslo] k telefonnímu číslu [číslo] jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky této společnosti a její tarif. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému doplňkové služby a služby poskytované třetími stranami. Za období od 13. 8. 2012 do 12. 9. 2012 vyúčtoval právní předchůdce žalobce žalovanému poskytnuté služby daňovým dokladem [číslo] na částku 330 Kč s termínem splatnosti do 1. 10. 2012. Za období od 13. 9. 2012 do 12. 10. 2012 vyúčtoval právní předchůdce žalobce poskytnuté služby daňovým dokladem [číslo] na částku 5 145,01 Kč s termínem splatnosti do 31. 10. 2012. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 11. 2019 byla předmětná pohledávka vůči žalovanému postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. V rozsahu tvrzeném žalobcem tak žalovaný nesplnil svoje závazky vyplývající z řádně uzavřené smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikacích, přičemž co do výše účtované ceny a dalších dohodnutých plateb vychází požadavek žalobce uplatněný žalobou z výpisů poskytnutých služeb právním předchůdcem žalobce žalovanému, přičemž o správnosti těchto výpisů nemá soud pochyb. Dnem následujícím po splatnosti vyúčtovaných cen poskytovaných služeb se žalovaný vůči žalobci rovněž ocitl v prodlení se splněním peněžitého závazku a žalobci tak dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření smluv mezi účastníky vzniklo právo požadovat po žalovaném vedle plnění i úroky z prodlení. Žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení přitom nepřevyšuje úroky z prodlení, které by žalobce mohl požadovat dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení a repo sazby ČNB platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Soud proto žalobě ve věci samé včetně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci přiznanou částku v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách. 4. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta ve výši 600 Kč za tři hlavní úkony po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému před zahájením řízení obsahující skutkový i právní rozbor věci a podání žaloby) dle § 14 b/ odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení, neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněnou opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14 b/ odst. 5 téže vyhlášky a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 189 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně.