6 C 195/2021-28 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou domáhal se žalobce prostřednictvím svého právního zástupce stanovení povinnosti žalovanému vyklidit nemovitosti označené ve výroku rozsudku. K odůvodnění žaloby mimo jiné uvedl, že je výlučným vlastníkem těchto nemovitostí, a to na podkladě kupní smlouvy ze dne 15.2.2021, kdy je zakoupil od osoby blízké paní [jméno] [příjmení]. Žalovaný však do současné doby nemovitosti včetně přiléhajících pozemků se svojí rodinou užívá, přestože jeho nájemní vztah k nim skončil již v roce 2015. Žalovaný namítnul, že dům koupil v roce 2012 od paní [příjmení], o čemž žalobce věděl. Dům však nemohl přepsat z důvodu insolvence původní vlastnice a pokud žalobce nemovitosti přepsal na svoji osobu, dopustil se tím podvodu. K prvnímu jednání ve věci se žalovaný nedostavil tvrzeně z důvodu karantény, kterou nijak nedoložil, a požádal o odročení. K dalšímu jednání dne 26.1.2022 se žalovaný opětovně nedostavil, svoji neúčast u něj omluvil, o odročení jednání v tomto případě již nepožádal, proto soud jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti. Po provedeném řízení učinil soud následující podstatné závěry o skutkovém stavu věci: Ze souvisejícího výpisu z katastru nemovitostí vyplývá, že žalobce je zapsán jako výlučný vlastník budovy [adresa], rodinného domu a pozemku p.č. st. [číslo], na kterém uvedená budova stojí, vše zapsáno na listu vlastnictví [číslo] vedeném pro obec a katastrální území Jaroměřice nad Rokytnou Katastrálním úřadem pro Vysočinu, [stát. instituce]. Žalovaný sám v rámci písemného vyjádření ve věci připustil, že ke vkladu vlastnického práva k uvedeným nemovitostem ve prospěch jeho osoby do katastru nemovitostí nikdy nedošlo, přestože tvrdil, že na nemovitosti v minulosti uzavřel kupní smlouvu. Nespornou je v řízení skutečnost, že předmětné nemovitosti dosud užívá žalovaný se svojí rodinou. Žalobce dále v řízení listinami doložil, že jeho právní předchůdkyně [jméno] [příjmení] jako pronajímatel se žalovaným jako nájemcem uzavřela dne 1.10.2013 nájemní smlouvu na projednávané nemovitosti, žalovanému však následně vznikl dluh na nájemném, pročež pronajímatelka přistoupila dne 12.11.2015 k realizaci písemné výpovědi nájemního vztahu. Ze žalobcem předloženého poštovního podacího lístku České pošty, s.p. soud zjistil, že tato výpověď byla podána k přepravě žalovanému poštovními službami dne 16.11.2015 Kupní smlouva o převodu nemovitostí na osobu žalovaného v řízení nebyla předložena. <i>Podle ustanovení § 1042 občanského zákoníku vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.</i> Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že je na místě žalobě jako důvodné vyhovět. Žalobce v řízení prokázal, že je výlučným vlastníkem posuzovaných nemovitých věcí a je tak nepochybně aktivně věcně legitimován k podání žaloby na ochranu jeho vlastnického práva k nim. V řízení je přitom nesporné, že žalovaný dosud tyto nemovitosti užívá a zásadním způsobem tak zasahuje do výkonu vlastnického práva žalobce. Pokud jde o užívací titul žalovaného k nemovitostem v podobě nájemní smlouvy uzavřené s právní předchůdkyní žalobce, zde bylo prokázáno, že již v minulosti došlo k jeho zániku na podkladě výpovědi pronajímatele z důvodu neplacení nájemného. Žalovaný sice v řízení tvrdil, že nemovitosti již dříve nabyl na základě kupní smlouvy, avšak sám zároveň připustil, že ke vkladu jeho vlastnického práva do katastru nemovitostí na podkladě tohoto ani jiného titulu nikdy nedošlo. Za dané situace nezbývá než uzavřít, že žalovaný užívá dané nemovitosti bez jakéhokoliv právního důvodu, přičemž samotná existence kupní smlouvy o převodu nemovitostí na žalovaného, kterou navíc žalovaný v řízení neprokázal, jakož i její obsah, zůstávají s ohledem na nespornou absenci vkladového řízení vlastnického práva do katastru nemovitostí bez jakéhokoli významu pro právní posouzení věci. Soud proto rozhodl způsobem uvedeným ve výrokové části pod bodem I. tohoto rozsudku. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 občanského soudního řádu soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: 1. soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, 2. odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 9 odst. 3 písm. a) per analogiam a ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 5x 2 500 Kč za pět poskytnutých úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, 2x písemné podání soudu týkající se věci samé, 2x účast na jednání soudu), 3. 5x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobce nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.