6 C 327/2021-17 — Okresní soud v Třebíči

Jako předmět řízení byl posuzován nárok žalobce na zaplacení částky 14 785,24 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení jako dlužné kupní ceny elektrické energie dodané žalované na podkladě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] ze dne 30.8.2016. Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, přičemž při právním hodnocení věci vycházel z předložených listin v kontextu se skutkovými tvrzeními obsaženými v podané žalobě. Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci: Žalovaná v řízení nezpochybnila tvrzení žalobce o tom, že na podkladě výše uvedené Smlouvy odebrala na smluveném odběrném místě v období od 9.3.2019 do 31.7.2020 elektrickou energii, jejíž kupní cenu však dosud na podkladě fakturace řádně v plné výši neuhradila. Výše dluhu žalované vůči žalobci z uvedené smlouvy za dané období rovněž v řízení zůstává nespornou. Žaloba na zaplacení kupní ceny je tak v plném rozsahu důvodná a jelikož se žalovaná ocitla v prodlení s plněním peněžitého závazku, je kromě dlužné částky kupní ceny povinna hradit i žalobcem uplatněný zákonný úrok z prodlení. Po právní stránce soud věc posuzoval podle zákona č. 89/2012, občanského zákoníku v platném znění a zejm. dle jeho ustanovení 2079 a násl. a dle ustanovení § 28 odst. 2 písm. j) zákona č. 458/2000 Sb. Otázku úroku z prodlení soud posuzoval podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 občanského soudního řádu soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: 1. soudní poplatek ve výši 800 Kč, 2. odměna advokáta ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 2,5 x 300 Kč za dva hlavní úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé) a jeden tzv.„ půlúkon“ (jednoduchá výzva k plnění) 3. 3x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby. Náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobce je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobce nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.