7 C 144/2022-32 — Okresní soud v Třebíči

1. Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalované na zaplacení částky 10 351,29 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 16. 7. 2019 mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovanou. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaná zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle Smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek čl. III.1 pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách [webová adresa] zaslala žalovaná původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru pro hotovostní výběr u partnera původního věřitele - [právnická osoba], a.s., [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], provozující na území České republiky síť čerpacích stanic, nesoucí označení„ EuroOil”. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru 4 900 Kč a splatností dne 15. 8. 2019. Žalovaná akceptovala smlouvu zadáním SMS kódu, jenž jí byl zaslán na její telefonní číslo [tel. číslo]. Poté bylo žalované zasláno číslo poukázky s [příjmení] kódem pro výběr peněžních prostředků s platností 48 hodin. Žalovaná si tak dne 16. 7. 2019 vybrala peněžní prostředky ve výši 4 900 Kč. Žalovaná se dle smlouvy o úvěru C0025775529455896 zavázala uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 451,29 Kč splatný v den splatnosti úvěru, tedy dne 15. 8. 2019. Úvěr byl žalované prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého dokladu [příjmení] terminálu o vyplacení částky 4 900 Kč původním věřitelem, ale přesto nebyl žalovanou do dnešního dne uhrazen v celé výši. 2. Soud ve věci nařídil jednání na 5. 10. 2022, k němuž se bez omluvy nedostavila žalovaná, žalobkyně se z účasti u jednání prostřednictvím svého právního zástupce omluvila. Soud tak věc projednal v nepřítomnosti žalobkyně, jejího právního zástupce a žalované. K žádosti právního zástupce žalobkyně o odročení jednání, pokud by soud nemohl v plném rozsahu žalobě vyhovět, soud nepřihlížel, neboť se jedná o podmíněný úkon ve smyslu ust. § 41a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o.s.ř.“). 3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy předloženými žalobkyní. 4. Ze smlouvy o úvěru č. C0025775529455896 ze dne 4. 7. 2019 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) je zde uvedena jako úvěrující nebo věřitel a žalovaná jako úvěrované nebo klient. Smlouva obsahuje podpis právní předchůdkyně žalobkyně a SMS kód, kterým svůj podpis stvrdila žalovaná. Výše úvěru činila 4 900 Kč, úvěr byl poskytnut dne 16. 7. 2019 a byl splatný dne 15. 8. 2019. Roční zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 40 %. Poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán ve dvou částkách, stejně jako celková výše splátky úvěru. Jedna částka byla před slevou, druhá po slevě. Úvěr měl být uhrazen jednou splátkou. 5. Přehledně jsou podmínky poskytnutí úvěru uvedeny ve formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který žalovaná stvrdila zasláním SMS kódu. 6. Dopisem ze dne 2. 2. 2021 odeslaným téhož dne oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalované postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru na žalobkyni. Žalovaná byla současně vyzvána k úhradě dlužné částky. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2020 včetně příloh v podobě seznamu postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni. 8. Žalobkyně dále soudu předložila listinu, na které je uvedeno datum 16. 7. 2019, čas 14:09:41, 0, CENTRUM a čísla [číslo] a [číslo]. 9. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutkové závěry: Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 4. 7. 2019 se žalovanou smlouvu o úvěru č. C0025775529455896. Výše úvěru činila 4 900 Kč. Pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2020. 10. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále též jen„ o. z.“) účinného od 1. 1. 2014. <i>11. Dle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> 12. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela nedůvodná. Žalobkyně sice prokázala, že se žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru tvrzenou v žalobě, avšak neprokázala, že žalované úvěr skutečně poskytla. Jediným dokladem má být listina označená v odstavci 8. výše, která však toto tvrzení neprokazuje, neboť obsahuje pouze časový údaj a řadu číslic, které ani neodpovídají číslu smlouvy. Bylo by snad možné dovodit výši úvěru, avšak není uvedena ani měna. Soud proto tvrzení žalobkyně, že její právní předchůdkyně žalované úvěr ve výši 4 900 Kč skutečně poskytla nemá za prokázané. Žalobkyně, ačkoli byla k jednání řádně a včas předvolána, se z účasti u jednání omluvila, a nemohla být proto soudem poučena dle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. o tom, aby prokázala své tvrzení o poskytnutí úvěru. K její podmíněné žádosti o odročení jednání soud nepřihlédl (viz odst. 2 tohoto odůvodnění). Nadto soud podotýká, že i v případě prokázání tohoto tvrzení by žalobkyně měla nárok pouze na částku odpovídající bezdůvodnému obohacení žalované, neboť na výzvu soudu nedoložila, že by její právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. 13. Žalovaná byla ve věci plně úspěšná a podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. by jí tak náležela plná náhrada nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla po celou dobu řízení nekontaktní a ze spisu nevyplývá, že by jí nějaké náklady řízení vznikly, rozhodl soud tak, že náklady řízení nepřiznal žádnému z jeho účastníků.