7 C 292/2022-17 — Okresní soud v Třebíči

1. Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalované na zaplacení částky 24 600 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 22. 6. 2021 mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovanou. Již v samotné žalobě žalobkyně navrhla, pokud soud neshledá její nárok důvodným z titulu smlouvy o úvěru, aby jej posoudil jako bezdůvodné obohacení. 2. V souladu s ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. neměli k tomuto postupu námitky. 3. Na podkladě listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovaným byla dne 22. 6. 2021 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] Smlouva byla uzavřena elektronickými prostředky komunikace na dálku a neobsahuje žádný podpis. Jistina úvěru činila 20 000 Kč, splatnost byla sjednána v trvání 30 dnů, tj. dne 23. 7. 2021. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 279,83 %. Ve smlouvě je uvedeno jako číslo účtu žalované [bankovní účet]. Z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně vedeného u [anonymizováno] bank pod číslem [bankovní účet] bylo zjištěno, že dne 23. 6. 2021 odešla z tohoto účtu částka 20 000 Kč ve prospěch účtu žalované č. [bankovní účet]. Dopisem ze dne 14. 1. 2022 oznámila žalobkyně žalované postoupení pohledávky. Předžalobní upomínka byla žalované zaslána dne 14. 1. 2022 a žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 34 244 Kč ve lhůtě 3 dnů. 4. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále též jen„ o. z.“) účinného od 1. 1. 2014. <i>5. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>8. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>9. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 10. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze z části. Soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o.z., neboť z žádného z žalobkyní předložených důkazů nevyplývá, že by žalovaná projevila vůli uzavřít smlouvu o úvěru o obsahu tvrzeném žalobkyní. Žalobkyně soudu předložila smlouvu o úvěru ze dne 22. 6. 2021, tato však neobsahuje jakoukoli formu podpisu stran, a to ani v elektronické formě, např. prostřednictvím potvrzující SMS zprávy nebo zadáním unikátního kódu apod. Tato skutečnost vedla soud k závěru, že mezi účastníky nedošlo k platnému a účinnému uzavření smlouvy o úvěru. Z listinných důkazů předložených žalobkyní nicméně vyplývá, že žalované byla na její účet skutečně zaslána částka 20 000 Kč. Na straně žalované proto vzniklo bezdůvodné obohacení na úkor právní předchůdkyně žalobkyně ve výši 20 000 Kč. Pohledávka za žalovanou platně přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Ve vztahu k částce 20 000 Kč má proto žalobkyně právo na to, aby jí žalovaná zaplatila též úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se přitom žalovaná dostala až poté, co byla k zaplacení vyzvána, neboť smlouva o úvěru je neplatná jako celek, tedy i co do ujednání o jeho splatnosti. Žalovaná byla prokazatelně k vrácení dlužné částky vyzvána nejdříve v předžalobní výzvě ze dne 14. 1. 2022. Žalované byla stanovena lhůta k zaplacení v trvání 3 dnů. Výzva byla žalované podle podacího lístku odeslána dne 14. 1. 2022. Z pravidelného chodu věcí a ustanovení § 573 o. z. je možno očekávat, že zásilka obsahující takovou výzvu došla do sféry žalované třetí pracovní den po odeslání, tj. 19. 1. 2022 a dne 20. 1. 2022 započala běžet lhůta k plnění. Lhůta proto uplynula dne 24. 1. 2022. Ode dne 25. 1. 2022 je žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení ve výši 20 000 Kč. 11. Soud proto žalobě vyhověl ve výroku II. co do částky 20 000 Kč a z ní plynoucích úroků z prodlení ode dne 25. 1. 2022 ve výši platné k uvedenému dni dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylém rozsahu pak výrokem II. žalobu jako nedůvodnou zamítl. 12. Žalobkyně při vyčíslení náhrady nákladů řízení vycházela z odměny právního zástupce za jeden úkon právní služby ve výši 2 100 Kč (tedy ve smyslu § 7 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále též jen„ AT“) a dále z paušální sazby náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč (dle § 13 odst. 4 AT). Soud však dospěl k závěru, že co do výpočtu odměny právního zástupce žalobkyně a výše náhrady jeho hotových výdajů za právní úkony učiněné do podání žaloby včetně je třeba postupovat podle § 14b AT ve znění vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 120/2014 Sb., neboť toto řízení bylo zahájeno po 30. 6. 2014, a to návrhem podaným na ustáleném vzoru, přičemž předmětem plnění není částka převyšující 50 000 Kč. Obdobné nároky přitom žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu opakovaně. Jsou tedy naplněny všechny předpoklady obsažené v § 14b odst. 1 písm. a) až c) AT. 13. Podle § 14b odst. 1 bodu 1 AT žalobkyni přísluší náhrada nákladů vynaložených na zastupování advokátem spočívající v odměně advokáta za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění před podáním žalobního návrhu a podání soudu s návrhem ve věci samé) ve výši 900 Kč (tedy 300 Kč za každý z úkonů), dále pak paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce, a to ve výši 100 Kč v souvislosti s každým úkonem právní služby (§ 14b odst. 5 písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), celkem 300 Kč, a podle § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty, jíž je zástupce žalobkyně plátcem, a to ve výši 21% z odměny a paušálních náhrad, tedy 252 Kč Náklady právního zastoupení žalobkyně tak činí 1 452 Kč a náklady řízení (s připočtením zaplaceného soudního poplatku 984 Kč) celkově 2 436 Kč. V poměru úspěchu (80,30%) a neúspěchu žalobkyně (19,70%), činí výše náhrady nákladů řízení, k níž je žalovaná jako převážně neúspěšný účastník povinna, částku ve výši 1 476,20 Kč (tj. 60,60% z částky 2 436 Kč). 14. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.