12 C 12/2023-36 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 16. 1. 2023 domáhala vydání rozhodnutí ve znění uvedeném ve výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela smlouvu o smlouvě budoucí o zřízení práva odpovídajícího věcnému břemeni ve prospěch žalobkyně, ve které se účastníci dohodli, že uzavřou smlouvu o zřízení věcného břemene k pozemku nejpozději do 12 měsíců od dokončení stavby zařízení distribuční soustavy s názvem„ [obec] Obec Pneuservis – kabelová síť NN. Přestože byla stavba v r. 2021 dokončena zápisem o předání a převzetí budovy nebo stavby, žalovaný svůj závazek vyplývající ze smlouvy o smlouvě budoucí nesplnil a nereagoval ani na výzvu žalobkyně zaslanou mu před zahájením řízení. 2. Se souhlasem obou účastníků soud ve věci jednal a rozhodoval bez nařízení jednání s tím, že žalovaný zůstal ve věci bez vyjádření. 3. Soud ve věci provedl dokazování zejména smlouvou o smlouvě budoucí, čestným prohlášením mandatáře, kolaudačním souhlasem, zápisem o předání, korespondencí, návrhem smlouvy. 4. Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci: Žalovaný je mimo jiné jediným a výlučným vlastníkem nemovitosti – pozemku par. [číslo] zapsaném na [list vlastnictví] v katastrálním území Vícenice u Náměště nad Oslavou, okres Třebíč. Žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 20. 5. 2020 smlouvu o smlouvě budoucí o zřízení práva odpovídající věcnému břemeni. V této smlouvě se dohodli, že uzavřou smlouvu o zřízení věcného břemene nejpozději do 12 měsíců od dokončení stavby. Předmětná stavba byla ukončena zápisem o předávní a převzetí budovy nebo stavby dne 25. 6. 2021. 5. I přes výzvy žalobkyně však ke splnění závazku žalovaného nedošlo. 6. Podle § 1785 občanského zákoníku se smlouvou o smlouvě budoucí nejméně jedna strana zavazuje uzavřít po vyzvání v ujednané lhůtě, jinak do jednoho roku, budoucí smlouvu, jejíž obsah je ujednán alespoň obecným způsobem. Podle § 1787 odst. 1, 2 občanského zákoníku nesplní-li zavázaná strana povinnost uzavřít smlouvu, může oprávněná strana požadovat, aby obsah budoucí smlouvy určil soud nebo osoba určená ve smlouvě. Neurčí-li tato osoba obsah budoucí smlouvy v přiměřené lhůtě nebo odmítne-li jej určit, může oprávněná strana navrhnout, aby jej určil soud. Obsah budoucí smlouvy se určí podle účelu, který má uzavření budoucí smlouvy zřejmě sledovat. Přitom se vychází z návrhů stran a přihlédne se k okolnostem, za kterých byla smlouva o smlouvě budoucí uzavřena, jakož i k tomu, aby práva a povinnosti stran byly poctivě vypořádány. 7. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba na určení obsahu smlouvy o zřízení věcného břemene a nahrazení projevu vůle žalovaného k jejímu uzavření byla podána důvodně. Žalovaný nepochybně smlouvu o smlouvě budoucí obsahu navrženého ve smlouvě uzavřel, obsah této smlouvy o smlouvě budoucí se ve všech podstatných parametrech s obsahem smlouvy, ohledně které má být projev vůle žalovaného nahrazen, a soud nemá pochyb ani o správnosti tvrzení žalobkyně, že náhrada za zřízení věcného břemene uvedená ve smlouvě vychází z obvyklé praxe u žalobkyně v obdobných případech. Vydáním kolaudačního souhlasu k užívání předmětné stavby příslušným správním orgánem i předáním a převzetím předmětné stavby již rovněž nastala skutečnost, od které se povinnost žalovaného vyplývající ze smlouvy o smlouvě budoucí odvíjí. Je rovněž zřejmé, že žalovaný nereagoval ani na výzvu žalobkyně zaslanou mu před zahájením řízení a jsou tak dány důvody pro nahrazení jeho projevu vůle k uzavření smlouvy soudem. Z uvedených důvodů proto soud ve znění výroku I. rozsudku. 8. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého soud ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a 2 x 300 Kč paušálních náhrad právně nezastoupeného účastníka dle vyhl. č. 254/2015 Sb..