12 C 178/2022-112 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou domáhal se žalobce stanovení povinnosti žalované vydat mu movité věci specifikované ve výroku tohoto rozsudku. Řádně předvolaný žalobce se k nařízenému jednání na den 13. 4. 2023 nedostavil a soud jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby zejména z důvodu, že žádnou z věcí, jež žalobce požaduje vydat, nemá v držení. Soud, vycházeje ze znění podané žaloby a vyjádření žalované ve věci, provedl dokazování zejména žalobcem předloženými fakturami, přehledy pohybů na jeho bankovním účtu a fotodokumentací drogistického zboží. Po zhodnocení shora uvedeného důkazu v konfrontaci s procesním postojem žalované učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci: Projednávanou žalobou je uplatněn nárok na vydání movitých věcí, a to 2x sluchátek Apple Airpods, osobní váhy Eta, hodinek Apple [jméno] Series 3 GPS, ledničky Whirlpool, pračky Whirlpool, elektrického grilu Tefal, drogerie (pracích prášků, aviváže), telefonu i Phone červeného SE 2020 a tabletu iPad 8 stříbrného. Žalovaná však popírá, že má uvedené věci v držení. V řízení přitom právě na žalobci v tomto smyslu spočívá důkazní břemeno (ustanovení § 120 odst. 1 občanského soudního řádu), tedy zůstává výhradně na něm, aby v první řadě prokázal, že předmětné movité věci drží žalovaná. Žalobce však k prokázání této skutečnosti soudu nepředložil ani nenavrhl k provedení žádné důkazní prostředky, K jednání ve věci se nedostavil, tedy soud neměl možnost realizace postupu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 občanského soudního řádu upravujícího procesní postup soudu v případě absence důkazních návrhů k prokázání tvrzení, jež zůstávají mezi účastníky sporná. Soudu tak nezbývá než uzavřít, že žalobci se nepodařilo v řízení prokázat pasivní legitimaci žalované k vydání věcí, tedy že nárok proti ní uplatněný by byl důvodný, a proto bylo rozhodnuto tak, jak je obsaženo ve výrokové části rozsudku, kterou byla žaloba zamítnuta. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšné žalované přiznal soud proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení, spočívající v odměně advokáta ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 za 3 úkony právní služby ve výši 3 x 1 500 Kč a 3 x 300 Kč rež. paušály. Konkrétní způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalované nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.