12 C 212/2023-28 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalované zaplatit jí částku celkem 19 500 Kč s příslušenstvím z titulu splnění obsahu smlouvy o úvěru, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou. K nařízenému jednání se žalobkyně ani její právní zástupkyně nedostavila a soud proto jednal v její nepřítomnosti. Soud, vycházeje ze znění podané žaloby, provedl dále dokazování zejména smlouvou o podnikatelském úvěru, podacím lístkem, potvrzením o provedené platbě, výzvou k úhradě před podáním žaloby a žalovanou předloženými pokladními doklady. Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci: Mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem došlo dne 28. 7. 2022 k uzavření smlouvy o úvěru, jejímž předmětem byly finanční částky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se podpisem této smlouvy mimo jiné zavázala žalobkyni vrátit do 5. 10. 2022 tuto částku spolu s navýšením o dalších 7 000 Kč. Žalovaná, přestože předmět úvěru řádně převzala při podpisu smlouvy, i přes výzvu žalobkyni uhradila celkem 10 490 Kč. Žalobkyně pak proti ní ve smyslu smluvních podmínek uplatnila právo na zaplacení smluvní pokuty 2 500 Kč, přičemž však na opakované výzvy soudu (k vyjádření se k úhradám dluhu ze strany žalované) vůbec nereagovala. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 82/2012 občanského zákoníku, ohledně úroku z prodlení bylo rozhodováno podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Smlouva o úvěru (uzavřená mezi účastníky podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) je ve smyslu rozsudku NS ČR 23 ICDO 56/2019-87 absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy a vztah účastníků je tak nutno posoudit dle příslušných ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. OZ). Žalovaná však případné bezdůvodné obohacení (celou jistinu 10 000 Kč a nad rámec i částku 490 Kč) žalobkyni uhradila před podáním žaloby a soud proto žalobu výrokem I. rozsudku zamítnul. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy ve věci zcela úspěšné žalovaná náklady řízení nepožadovala.