12 C 229/2023-21 — Okresní soud v Třebíči

1. Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně na zaplacení částky 13 124,34 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. K odůvodnění žaloby žalobkyně mimo jiné uvedla, že po ukončení distribuce plynu na základě smlouvy uzavřené mezi žalovanou a obchodníkem s plynem žalovaná neoprávněně odebírala plyn, čímž žalobkyni způsobila škodu v žalobou uplatněné výši. 2. Se souhlasem obou účastníků soud ve věci jednal a rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ust. §115a o.s.ř.. Žalovaná zůstala ve věci bez vyjádření. 3. Soud ve věci provedl dokazování zejména žádostí obchodníka s plynem o ukončení distribuce plynu do odběrného místa, protokoly o neúspěšném pokusu o demontáž plynoměru ze dne 30. 9. 2020 a 16. 12. 2020, oznámením o neoprávněném odběru a neoprávněné distribuci plynu ze dne 2. 10. 2020 včetně dokladu o odeslání, emailovou komunikací se správcem, emailovou komunikací s žalovanou, sdělením vlastníka nemovitosti na adrese odběrného místa k žádosti soudu, náhledem do katastru nemovitostí, fakturou [číslo] fotografii plynoměru ze dne 31. 1. 2021, emailovou komunikací se správcem včetně předávacího protokolu, ceníky neoprávněného odběru a neoprávněné distribuce plynu pro roky 2021 a 2022, akceptací splátkového kalendáře, upomínkou žalobkyně ze dne 7. 4. 2022 včetně dokladu o odeslání, 2x předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 7. 9. 2022 včetně dokladu o odeslání. 4. Po provedeném důkazním řízení učinil soud následující podstatné závěry o skutkovém stavu věci: V řízení nebylo sporu o tom, že na základě písemné smlouvy žalovaná odebírala od obchodníka plyn na odběrném místě na adrese [adresa žalované]. Žalobkyně v řízení dále doložila, že odběr plynu po ukončení distribuce probíhal od 1. 2. 2021 do 23. 9. 2021 ze strany žalované neoprávněně, čímž jí působila škodu ve smyslu ustanovení § 9 vyhlášky č. 108/2011 Sb. Žalovaná tuto škodu dosud neuhradila, ačkoli jí byla vyúčtována fakturou [číslo] na kterou však žalovaná uhradila pouze částku 15 000 Kč a soud jí proto povinnost k úhradě zbylé částky stanovil výrokem rozsudku, a to včetně povinnosti hradit tzv.„ zákonný“ úrok z prodlení. 5. Po právní stránce soud posuzoval věc podle zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona a otázku úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění. 6. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, spočívající v soudním poplatku ve výši 800 Kč, navýšené odměně advokáta o 21 % DPH ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 3 x 1 660 Kč za 3 úkony právní služby a 3 x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. 7. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu.