12 C 23/2023-22 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku celkem 25 653,14 Kč s příslušenstvím z titulu splnění obsahu smlouvy o,,Twisto účtu“ uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným. Se souhlasem obou procesních stran soud ve věci jednal a rozhodoval bez nařízení jednání. Žalovaný zůstal ve věci bez vyjádření. Soud, vycházeje ze znění podané žaloby, provedl dále dokazování zejména smlouvou o službě [anonymizováno] o nákupním účtu, obchodními podmínkami pro zákazníky, obchodními podmínkami [anonymizováno] účet, obchodními podmínkami [anonymizováno] karta, ceníkem, vyúčtováním, smlouvou o splátkovém limitu s přílohami ze dne 2. 10. 2021 a 15. 11. 2021, předžalobní výzvou k úhradě dluhu včetně dokladu o odeslání, registračním procesem, výpisem z interního systému k registraci žalovaného. Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci: Mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem došlo dne 14. 9. 2021 k uzavření smlouvy o,,Twisto účtu“, kterou soud posoudil jako smlouvu úvěrovou a z ní čerpané finanční prostředky spolu s poplatky ve výši 25 653,14 Kč se zavázal sjednaným způsobem hradit, přesto tak řádně i přes výzvu neučinil. Po právní stránce soud projednávanou věc hodnotil v intencích ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku a otázku tzv.„ zákonného“ úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně jako věřitel v rámci předmětného smluvního závazkového vztahu mezi procesními stranami dostála povinnostem, které jí ukládá shora uvedené zákonné ustanovení, jakož i svým povinnostem smluvním. Žalovaný však nesplnil základní povinnost dlužníka obsaženou ve výše uvedeném zákonném ustanovení, když žalobkyni řádně, včas, resp. dohodnutým způsobem předmět úvěru, a to dlužnou jistinu s poplatky, nevrátil. Proto soud tuto povinnost uložil žalovanému k návrhu žalobkyně výrokem I. tohoto rozsudku, to včetně zákonného úroku z prodlení. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, spočívající v soudním poplatku ve výši 1 027 Kč, navýšené odměně advokáta o 21% DPH ve smyslu § 14b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 3x 300Kč za tři poskytnuté úkony právní služby a 3x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle téže vyhlášky.