12 C 25/2023-19 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou domáhala se žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce stanovení povinnosti žalované zaplatit jí částku 56 000 Kč z titulu dlužného nájemného. Se souhlasem obou procesních stran soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a o.s.ř., žalovaná zůstala ve věci bez vyjádření. Soud, vycházeje ze znění podané žaloby, provedl dále dokazování zejména výpisem z [list vlastnictví] pro kat. úz. [obec], smlouvou o nájmu prostoru sloužícího k podnikání ze dne 18. 12. 2018, výzvou ke splnění dluhu ze dne 3. 1. 2023. Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci: Žalobkyně má ve výlučném vlastnictví jednotku [číslo] vymezenou v pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je budova [adresa], která zahrnuje spoluvlastnický podíl ve výši id. [číslo] na pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je budova [adresa], vše v obci [obec] a kat. úz. [obec]. Na základě nájemní smlouvy ze dne 18. 12. 2018 pronajala žalobkyně žalované uvedenou bytovou jednotku za měsíční nájemné ve výši 8 000 Kč vč. DPH, splatné do 25. dne v měsíci. Žalovaná však řádně nájemné nehradila a žalobkyni za měsíce 11/ 2021 2022 dluží i přes výzvu celkem 56 000 Kč. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ust. § [číslo] a násl., § 2.303 a násl. občanského zákoníku otázku úroku z prodlení pak posuzoval podle ustanovení § 1970 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku v platném znění. V projednávané věci je tedy nepochybné, že ačkoli pronajímatel předal žalované jako nájemci byt ve stavu způsobilém k řádnému užívání a zajistil tak plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním předmětu nájmu bytu, žalovaná nedostála svým povinnostem zákonným smluvním povinnostem, tedy povinnostem platit pronajímateli sjednané nájemné. S ohledem na výše uvedené pak soud vyhověl návrhu žalobkyně v plném rozsahu a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části pod bodem I. tohoto rozhodnutí. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst.1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 800 Kč, odměny advokáta za 3 úkony právní služby ve výši 3 x 3 380 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení a třech paušálních náhradách po 300 Kč dle § 13 téže vyhlášky. Konkrétní způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.