12 C 301/2023-18 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou domáhali se žalobci prostřednictvím svého právního zástupce stanovení povinnosti žalované zaplatit jim částku 87 920 Kč z titulu dlužného nájemného. Se souhlasem obou procesních stran soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a o.s.ř., žalovaná zůstala ve věci bez vyjádření. Soud, vycházeje ze znění podané žaloby, provedl dále dokazování zejména předávacím protokolem, předžalobní výzvou, podacím lístkem, smlouvou o nájmu bytu ze dne 5. 11. 2000, dodatkem smlouvy o nájmu bytu ze dne 19. 1. 2022, vyúčtováním za rok 2021, konečným vyúčtováním. Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci: Dne 5. 11. 2020 uzavřela žalovaná jako nájemce s žalobci jako pronajímateli nájemní smlouvu, na základě níž si pronajala bytovou jednotku [číslo] na ulici [obec a číslo] v [obec] na dobu 4 let. V nájemní smlouvě se žalovaná zavázala platit v souvislosti s nájmem 8 727 Kč (od 1. 7. 2021 pak 9 308 Kč) a v souvislosti se službami spojenými s užíváním bytu a zálohami na elektřinu celkem 4 273 Kč. Za období od 5. 11. 2020 do 4. 9. 2022 pak žalovaná neuhradila žalobcům na nájmu celkem 73 017 Kč, nedoplatek el. energie činil 1 216 Kč, přičemž v souladu s čl. VII. odst. 4 byla žalované vyúčtována smluvní pokuta ve výši 33 000 Kč. Po odečtení přeplatku na službách SBD a žalovanou uhrazené jistoty pak celková výše dluhu žalované činí 87 920 Kč, přičemž tuto částku i přes výzvu neuhradila. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ust. § 2.235 a násl. občanského zákoníku otázku úroku z prodlení pak posuzoval podle ustanovení § 1970 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku v platném znění. V projednávané věci je tedy nepochybné, že ačkoli pronajímatelé předali žalované jako nájemci byt ve stavu způsobilém k řádnému užívání a zajistili tak plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním předmětu nájmu bytu, žalovaná nedostála svým povinnostem zákonným smluvním povinnostem, tedy povinnostem platit pronajímateli sjednané nájemné a služby. S ohledem na výše uvedené proto soud vyhověl návrhu žalobců v plném rozsahu, vč. požadovaného zákonného úroku z prodlení a vyúčtované smluvní pokuty a rozhodl tedy ve znění výrokové části I. tohoto rozhodnutí. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst.1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšným žalobcům přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku, navýšené odměny advokáta o 21% DPH za 3 úkony právní služby ve výši 3 x 4 620 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. a třech paušálních náhradách po 300 Kč dle § 13 téže vyhlášky. Konkrétní způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobců nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.