12 C 312/2022-34 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou ve znění její následně připuštěné změny domáhal se žalobce prostřednictvím svého právního zástupce stanovení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 176 827 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu ve výši 13 005 Kč, to vše z titulu dlužného nájemného a služeb a vyúčtované smluvní pokuty. Se souhlasem obou procesních stran soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a o.s.ř., žalovaný zůstal ve věci bez vyjádření. Soud, vycházeje ze znění podané žaloby, provedl dále dokazování zejména smlouvou o nájmu ze dne 8. 9. 2021, předžalobní výzvou k úhradě ze dne 25. 3. 2022, podacím lístkem k předžalobní výzvě ze dne 25. 3. 2022. Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci: Dne 8. 9. 2021 uzavřel žalovaný jako nájemce s žalobcem jako pronajímatelem nájemní smlouvu, na základě níž si pronajal bytovou jednotku [číslo] o dispozici 3+1 a celkové výměře 80 m2, umístěné v prvním patře bytového domu na adrese [adresa], a to vč. parkovacího státní ve dvoře bytového domu. Nájemní smlouvou se žalovaný zavázal platit v souvislosti s užívání bytu nájemné ve výši 17 000 Kč za každý kalendářní měsíc. I přes výzvu však žalovaný žalobci doposud dluží nájemné za období od 1/2022 do 8/2022 ve výši 136 000 Kč, nedoplatek na vyúčtování služeb ve výši 40 827 Kč a dle čl. V. Smlouvy na vyúčtované smluvní pokutě částku 13 005 Kč. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ust. §§ 2.235 a násl., 2048 občanského zákoníku otázku úroku z prodlení pak posuzoval podle ustanovení § 1970 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku v platném znění. V projednávané věci je tedy nepochybné, že ačkoli pronajímatel předal žalovanému jako nájemci byt ve stavu způsobilém k řádnému užívání a zajistil tak plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním předmětu nájmu bytu, žalovaný nedostál svým povinnostem zákonným smluvním povinnostem, tedy povinnostem platit pronajímateli sjednané nájemné a služby. S ohledem na výše uvedené pak soud vyhověl návrhu žalobce v plném rozsahu a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části pod bodem I. tohoto rozhodnutí. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst.1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to soudního poplatku ve výši 9 492 Kč, navýšené odměny advokáta 21% DPH za 4 úkony právní služby ve výši 4 x 4 620 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení a třech paušálních náhradách po 300 Kč dle § 13 téže vyhlášky s tím, že žalobce přiznání jiných nákladů řízení nepožadoval. Konkrétní způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobce nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.