12 C 314/2023-22 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou domáhali se žalobci prostřednictvím svého právního zástupce stanovení povinnosti žalované zaplatit jim částku celkem 45 741 Kč z titulu žalovanou písemně uznaného dluhu. Žalovaná zůstala ve věci bez vyjádření, přičemž se souhlasem obou procesních stran soud ve věci jednal a rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a o.s.ř.. Soud, vycházeje ze skutkových tvrzení žaloby, provedl ve věci dokazování zejména dohodou o uznání dluhu a výzvou k úhradě. Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci: Dne 17. 4. 2023 uznala žalovaná vůči žalobcům písemně dluh ve výši 45 741 Kč v souvislosti s neuhrazeným nájemným, službách spojených s nájmem a poskytnutou zápůjčkou, přičemž se jej zavázala uhradit v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná však na své dluhy vůči žalobcům i přes výzvu neuhradila ničeho. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ust. § 2053 zákona č. 89/1912 Sb., občanského zákoníku. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je v celém svém rozsahu důvodná. Vzhledem k tomu, že žalovaná jako dlužník svým jednostranným písemným projevem jak shora uvedeno uznala svůj dluh určený důvodem i výší a přes dodatečnou výzvu žalobců jako věřitelů tyto dosud řádně neuhradila, uložil jí soud tuto povinnost k návrhu žalobců, a to včetně požadovaného příslušenství ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb.. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 občanského soudního řádu soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšných žalobců přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, spočívající v soudním poplatku ve výši 1 830 Kč a navýšené odměně advokáta o 21 % DPH ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 3 x 2 940 Kč za 3 úkony právní služby a 3 x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobců nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu.