18 C 25/2023-47 — Okresní soud v Třebíči

1. Podanou žalobou domáhal se žalobce prostřednictvím svého právního zástupce stanovení povinnosti žalované zaplatit mu částku 14 630 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 6. 2020 do zaplacení, a to z titulu neuhrazeného vyúčtování služeb v souvislosti s užíváním bytu [číslo] v 2. NP na adrese [ulice] v [obec] za rok 2019. 2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila s tím, že se žaloba nezakládá na pravdě, konkrétní důvody uvedeného však soudu neuvedla. 3. Se souhlasem obou účastníků soud ve věci jednala rozhodoval bez nařízení jednání. 4. Soud, vycházeje ze znění podané žaloby a vyjádření účastníků, provedl dále dokazování zejména – kopií smlouvy o nájmu bytu ze dne 24. 11. 2014, vyúčtováním služeb za období 2019 - 2019, výpisem konta k datu 20. 4. 2023, předsoudní výzvou ze dne 20. 4. 2023, výpisem z konta žalované a vyúčtováním služeb za rok 2021. 5. Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci: Žalobce uzavřel s žalovanou dne 24. 11. 2014 smlouvu o nájmu bytu, podle níž jí pronajal byt [číslo] o velikosti 1+1 v 2. podlaží domu [adresa] na ulici [ulice] v [obec], a to na dobu neurčitou. Nájemné a zálohy za služby spojené s užíváním bytu byly splatné dle č.l. V.2 a VI [číslo] nájemní smlouvy vždy do posledního dne daného kalendářního měsíce, výše záloh na služby činila od 1. 12. 2014 dle výpočtového listu z 24. 11. 2014 částku 1 680 Kč měsíčně. Dle čl. 2 smlouvy o nájmu bytu vyúčtuje pronajímatel (zde žalobce) skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby nájemci (zde žalované) vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 30. dubna roku následujícího po zúčtovacím období. Finanční vyrovnání provedou pronajímatel a nájemce v dohodnuté lhůtě do 31. 5. roku následujícího po zúčtovacím období. V případě nedoplatku vyplývajícího z vyúčtování je nájemce zavázán tento nedoplatek uhradit pronajímateli dle dispozic uvedených ve vyúčtování. 6. Na základě výše uvedeného žalobce zaslal žalované: dne 7. 4. 2020 vyúčtování služeb za období 1/ 2019 2019 na částku 16 630 Kč, splatnou dne 31. 5. 2020. Žalovaná na tuto vyúčtovanou částku uhradila doposud ve splátkách pouze 2 000 Kč a jako dluh tak zůstává částka 14 630 Kč, kterou i přes výzvu neuhradila. Z listin předložených žalovanou – vyúčtování za rok 2019 a tvrzení žalobce v kontextu s výpisem z jejího konta pak vyplývá, že za rok r. 2021 měla žalovaná na službách nedoplatek 14 304 Kč a částka 1 889 Kč, jež jí byla mylně účtována za úklid, byla započtena právě na tento nedoplatek. Za období od r. 2015 do r. 2022 pak žalovaná dluží žalobci na vyúčtování služeb celkem 75 212 Kč. 7. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ust. § 2.235 a násl. občanského zákoníku otázku úroku z prodlení pak posuzoval podle ustanovení § 1970 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku v platném znění. 8. V projednávané věci soud dospěl na základě provedeného dokazování k závěru, že ačkoli žalobce jako pronajímatel předal žalované jako nájemci byt ve stavu způsobilém k řádnému užívání a zajistil tak plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním předmětu nájmu bytu, žalovaná nedostála svým povinnostem zákonným a smluvním povinnostem, tedy povinnostem platit pronajímateli za služby vyúčtovanou částku, kdy za rok 2019 pak žalobci konkrétně dluží 14 630 Kč (po odečtení žalovanou zaplacených celkem 2 000 Kč). V části žaloby týkající se příslušenství pohledávky má pak soud za zcela prokázané, že žalovaná se po obdržení protokolu o vyúčtování dostala k 1. 6. 2020 do prodlení s plněním peněžního závazku a soud tak žalobci přiznal dle ust. § 1970 občanského zákoníku právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši odpovídající zákonným kritériím. 9. S ohledem na výše uvedené pak soud rozhodl o návrhu žalobce ve znění výrokové části pod bodem I. tohoto rozhodnutí. 10. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, spočívající v soudním poplatku ve výši 1 000 Kč, odměně advokáta ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 4 x 1 700 Kč za čtyři úkony právní služby a 4 x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby. 11. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobce nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.