18 C 30/2022-55 — Okresní soud v Třebíči

Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 29. 6. 2022 domáhá se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 138 530 Kč s příslušenstvím, v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu dosud neuhrazené kupní ceny za dodané zboží, které žalovanému řádné vyfakturovala daňovými doklady [číslo]. Mezi stranami byla uzavřena ústní dohoda o dodávkách zboží. Žalovaná dále požaduje zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ačkoliv k tomu byl soudem vyzván. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně souhlasila výslovně, žalovaný tím, že ohledně tohoto postupu soudu neměl žádné námitky, přestože byl vyzván k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Z listinných důkazů předložených žalobkyní bylo zjištěno, že žalovaný je fyzickou osobou podnikající dle živnostenského zákona v oboru instalace vody, odpadu, plynu, topení a klimatizace. Dle daňového dokladu [číslo] dodala žalobkyně žalovanému zde přesně specifikovaný materiál související s podnikatelskou činností žalovaného v celkové hodnotě 97 069 Kč. Faktura byla vystavena dne 30. 9. 2021 a byla splatná dne 18. 10. 2021. Faktura je opatřena razítkem a podpisem žalobkyně a též na poslední straně podpisem žalovaného jako potvrzení o převzetí. Přílohou faktury je dodací list, v němž je specifikováno dodané zboží a jeho množství. Žalovaný stvrdil dne 16. 12. 2021 svým podpisem jeho převzetí. Daňovým dokladem [číslo] vyfakturovala žalobkyně žalovanému dne 29. 10. 2021 částku 41 461 Kč za zboží specifikované v dodacím listu [číslo], jehož převzetí žalovaný stvrdil svým podpisem dne 16. 12. 2021. Žalovaný svým podpisem stvrdil také převzetí faktury [číslo]. Ačkoliv žalobkyně žalovanému dne 16. 2. 2022 zaslala předžalobní výzvu, žalovaný jí dosud dlužnou kupní cenu za dodané zboží ani částečně neuhradil. Po právní stránce posoudil soud tuto dle následující ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. <i>Dle ust. § 2079 odst. 1 o. z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.</i> <i>Dle ust. § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč.</i> Po provedeném řízení má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena ústně kupní smlouva, na základě které žalobkyně dodala žalovanému zboží specifikované v dodacích listech a toto mu následně řádně vyfakturovala. Žalovaný přitom podepsal jak oba dodací listy, tak i faktury. Žalovaný uvedené listiny v tomto řízení nezpochybnil a soud z nich proto při svém rozhodování vycházel. Žalovaný nedodržel termín splatnosti faktur a žalobkyni dlužnou kupní cenu za dodané zboží neuhradil, ani poté, co mu byla zaslána předžalobní upomínka. Soud proto žalobkyni přiznal 138 530 Kč částku v plné výši. Vzhledem k tomu, že se žalovaný octil vůči žalobkyni též v prodlení se splněním peněžitého závazku, je povinen žalobkyni uhradit též zákonný úrok z prodlení ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. č. 351/2013 Sb., ve znění platném k prvnímu dni prodlení žalovaného. Soud proto žalobě v části požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl. S ohledem na skutečnost, že se jedná o nárok vzešlý z obchodního vztahu mezi podnikateli, přiznal soud žalobkyni též nárok na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 6 927 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále též jen„ AT“) ve výši 2 x 6 660 Kč za dva poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a žaloba) a za jeden půlúkon právní služby ve výši 3 330 Kč (jednoduchá výzva k plnění), celkem 16 650 Kč, 3 x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 4 AT, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby, celkem 900 Kč. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. Daň zde činí částku 3 685,50 Kč. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. Lhůtu k jejich úhradě stanovil soud obecnou dle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř..