21 C 35/2022-102 — Okresní soud v Třebíči

Jako předmět daného řízení bylo posuzováno právo žalobce na zaplacení částky 1 960 139,50 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. K odůvodnění žaloby žalobce mimo jiné uvedl, že žalovanému jako objednateli průběžně dodával průmyslová hnojiva, jež vyúčtoval daňovými doklady, avšak žalovaný ani přes výzvu dosud řádně nesplnil povinnost úhrady jejich kupní ceny. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v plném rozsahu především s tvrzením, že vůči uplatněné pohledávce bylo žalovaným řádně a včas započteno a vyhovění žalobě by též představovalo akceptaci nekalého jednání žalobce. Po provedeném řízení učinil soud následující podstatné závěry o skutkovém stavu věci: Žalovaný v řízení učinil nesporným tvrzení žalobce potud, že od žalobce objednal a byla mu řádně dodána průmyslová hnojiva, jejichž celková cena ve výši 1 960 139,50 Kč byla žalobcem vyúčtována celkem 15 dílčími fakturami se splatnostmi odpovídajícími předchozímu dni počátku doby, za níž je žalobcem uplatňován zákonný úrok z prodlení. V řízení též není sporu o tom, že žalovaný na tyto faktury dosud neuhradil ničeho. Z oznámení o vzájemném započtení pohledávek a závazků soud zjistil, že žalovaný touto listinou učinil krok směřující ke vzájemnému zápočtu pohledávek žalobce vyplývajících z projednávaných faktur v celkové výši 1 960 139,50 Kč na pohledávku žalovaného vyplývající z jeho faktury č. FVA [číslo] ze dne 17.2.2022, [variabilní symbol] znějící na částku 10 717 734 Kč. Z listiny ze dne 27.5.2022 nazvané jako„ Odmítnutí jednostranného zápočtu“ soud zjistil, že žalobce tento zápočet vůči žalovanému jednoznačně písemně odmítnul, přičemž žalovaného vyzval o bezodkladnou úhradu jeho pohledávek vyplývajících z projednávaných faktur. Ze sdělení Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ze dne 23.2.2023 soud zjistil, že tímto soudem bylo potvrzeno přijetí žaloby žalovaného proti žalobci o zaplacení zbývající části pohledávky žalovaného vyplývající z jeho faktury vystavené žalobci pod č. FVA [číslo] ze dne 17.2.2022, [variabilní symbol]. Soud ve věci provedl i další listinné důkazy, jejichž bližší hodnocení v kontextu se skutkovými závěry shora uvedenými neshledal podstatnými pro právní posouzení věci a rozhodnutí o ní. Při úvaze o důvodnosti podané žaloby soud předně zohlednil skutková tvrzení mezi stranami nesporná potud, že žalobce na podkladě objednávky dodal žalovanému zboží v podobě průmyslových hnojiv, jehož cenu v celkové výši 1 960 139,50 Kč průběžně vyúčtoval celkem 15 daňovými doklady s již nastalou splatností. Za situace, kdy žalovaný na tuto již splatnou kupní cenu žalobci dosud neuhradil ničeho, je nutno uzavřít, že žaloba je v plném rozsahu důvodná, a to i pokud jde o příslušenství pohledávky v podobě úroků v zákonné výši (ustanovení § 1802 občanského zákoníku) a nákladů spojených s uplatněních pohledávek (ustanovení § 3 nařízení vlády ČR č. 351/2013 Sb.). Soud neopomenul mít na zřeteli námitku žalovaného potud, že na žalobou uplatněné pohledávky bylo ze strany žalovaného započteno a nelze je tak nyní pro jejich zánik přiznat. V této souvislosti je však třeba především zmínit, že pohledávka žalovaného, na níž provedl písemný zápočet vůči pohledávkám uplatněným předmětnou žalobou, je jednoznačně pohledávkou mezi stranami spornou, jak vyplývá jednak ze žalobcem provedeného písemného odmítnutí zápočtu, další související korespondence procesních stran a zejména pak ze skutečnosti, že o zbytku této pohledávky žalovaného je mezi stranami veden dosud neskončený spor u rozhodčího soudu. Nárok, o který se opírá strana žalovaná, je tak nárokem založeným na zcela jiné smlouvě, nejistým a především mezi účastníky sporným, který bez dalšího není způsobilý k započtení, a to již bez přihlédnutí ke skutečnosti, že k rozhodnutí o tomto nároku navíc je namísto obecného soudu příslušný dle ujednání stran rozhodčí soud (blíže viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 9.9.2020 vydané ve věci sp. zn. 31 Cdo 684/2020). Ke kompenzační námitce žalované tak soud nemohl pro nepřípustnost přihlédnout a na podkladě výše uvedeného jinak nesporného skutkového stavu věci proto rozhodl způsobem uvedeným ve výrokové části pod bodem I. tohoto rozsudku. Po právní stránce soud posuzoval věc zejména podle ustanovení §§ 2079 a násl. a §§ 2085 a násl. občanského zákoníku. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 občanského soudního řádu soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: 1. soudní poplatek ve výši 98 007 Kč, 2. odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 5x 16 180 Kč za pět poskytnutých úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, 2x písemné podání soudu týkající se věci samé, účast u jednání soudu), 3. 5x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby, 4. náhrada za promeškaný čas ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu za 8 započatých půlhodin v jednotlivé výši 100 Kč, celkem ve výši 800 Kč, 5. náhrada cestovních výdajů ve smyslu vyhlášky č. 467/2022 Sb. za 324 najetých kilometrů ve výši 2 713,60 Kč při žalobcem doložené průměrné spotřebě užitého vozu 7,2 litrů motorové nafty [číslo] km. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobce je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobce nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.