21 C 42/2022-44 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou domáhali se žalobci prostřednictvím svého právního zástupce stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jim částku 20 026,29 Kč z titulu dlužného nájemného. Se souhlasem obou procesních stran soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a o.s.ř., žalovaný zůstal ve věci bez vyjádření. Soud, vycházeje ze znění podané žaloby, provedl dále dokazování zejména smlouvou o nájmu bytu ze dne 1. října 2021, výpovědí nájemní smlouvy ze dne 5. ledna 2022, předávacím protokolem ze dne 4. května 2022, vyúčtováním elektrické energie ze dne 12. července 2022, směnkou ze dne 4. května 2022, předžalobní výzvou ze dne 15. srpna 2022. Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci: Dne 1. 10. 2021 uzavřel žalovaný jako nájemce s žalobci jako pronajímateli nájemní smlouvu, na základě níž si pronajal byt [číslo] v budově [adresa] na ulici [ulice] v Brně Nájemní smlouvou se žalovaný zavázal platit nájemné ve výši 14 700 Kč za každý kalendářní měsíc. Nájem skončil ke dni 4. 5. 2022, přičemž ke dni skončení nájmu byl žalovaný v prodlení s úhradou části nájemného za měsíce 10/2021 – až 5/2022 ve výši 4 000 Kč, vyúčtované el. energie ve výši 19 926,29 Kč, přičemž z důvodu poškození vybavení bytu proti němu žalobci uplatnili i nárok na uhrazení částky 3 100 Kč. Uvedené částky však žalovaný doposud i přes výzvu neuhradil. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ust. § 2.235 a násl. občanského zákoníku otázku úroku z prodlení pak posuzoval podle ustanovení § 1970 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku v platném znění. V projednávané věci je tedy nepochybné, že ačkoli žalobci jako pronajímatelé předali žalovanému jako nájemci byt ve stavu způsobilém k řádnému užívání a zajistili tak plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním předmětu nájmu bytu, žalovaný nedostál svým povinnostem zákonným a smluvním povinnostem a s ohledem na výše uvedené pak soud vyhověl návrhu žalobců v plném rozsahu a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části pod bodem I. tohoto rozhodnutí. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst.1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšným žalobcům přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku, ve výši 1 002 Kč, odměny advokáta za 3 úkony právní služby ve výši 3 x 1 940 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení a třech paušálních náhradách po 300 Kč dle § 13 téže vyhlášky. Konkrétní způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobců nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.