5 C 117/2023-18 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 4. 10. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 29 102,25 Kč s příslušenstvím z titulu zaplacení úhrady ceny za objednané služby elektronických komunikací náležející do kompetence obecných soudů. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla dne 3. 8. 2017 uzavřena účastnická smlouva, na základě které žalobce poskytoval žalovanému v období od 16. 6. 2018 do 15. 9. 2018 služby elektronických komunikací specifikované v daňových dokladech žalobce [číslo] [číslo] [číslo] za celkovou cenu 29 102,25 Kč, přičemž splatnost posledního z daňových dokladů nastala 4. 10. 2018. Žalovaný dosud žalobci cenu těchto služeb ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení. 2. Žalobce i žalovaný souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci v jejich nepřítomnosti a soud proto dle § 115 a/ o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. 3. Soud provedl dokazování účastnickou smlouvou uzavřenou mezi účastníky dne 3. 8. 2017, všeobecnými podmínkami a tarifem žalobce, daňovými doklady žalobce vystavenými žalovanému č. [číslo] [číslo] [číslo] výzvou žalobce zaslanou žalovanému z 17. 2. 2019 včetně podacího lístku. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným v řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 3. 8. 2017 uzavřena účastnická smlouva, na základě které žalobce poskytoval žalovanému v období od 16. 6. 2018 do 15. 9. 2018 služby elektronických komunikací specifikované v daňových dokladech žalobce [číslo] [číslo] [číslo] za celkovou cenu 29 102,25 Kč, přičemž splatnost posledního z daňových dokladů nastala 4. 10. 2018. V rozsahu tvrzeném žalobcem tak žalovaný ohledně poskytnutých služeb nesplnil svoje závazky vyplývající z řádně uzavřené smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikacích, přičemž co do výše účtované ceny vychází požadavek žalobce uplatněný žalobou z výpisů poskytnutých služeb žalobcem žalovanému a žalobcem vystavených daňových dokladů, přičemž o správnosti těchto výpisů a daňových dokladů nemá soud pochyb. Dnem následujícím po splatnosti vyúčtovaných cen poskytnutých služeb se žalovaný vůči žalobci rovněž ocitl v prodlení se splněním peněžitého závazku a žalobci tak dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo požadovat po žalovaném vedle plnění i úroky z prodlení. Žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení přitom odpovídá zákonným úrokům z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Soud proto žalobě ve věci samé vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách. 4. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 173 Kč a dvou paušálních náhrad právně nezastoupeného účastníka po 100 Kč (zaslání výzvy žalovanému před zahájením řízení a podání žaloby dle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb.).