5 C 226/2023-18 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 20. 6. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 100 961,01 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla dne 25. 7. 2021 uzavřena smlouva o hotovostním úvěru [číslo] na základě které žalobce dne 26. 7. 2021 vyplatil finanční prostředky ve výši 100 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr včetně sjednaných úroků splatit ve 120 měsíčních splátkách po 1 550 Kč, úroková sazba byla sjednána na 13,49% ročně, poplatek za zprostředkování úvěru byl sjednán na 2 000 Kč. Při zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházel soud z dostupných bankovních a nebankovních registrů, registru SOLUS a insolvenčního rejstříku i z výpisů z účtu žalované a dalších informací poskytnutých žalovanou, přičemž neshledal pochybnosti o její úvěruschopnosti. Žalovaná svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila a žalobce proto v souladu se smlouvou prohlásil úvěr za splatný ke dni 22. 2. 2023. K tomuto dni činil dluh žalované na jistině 95 101,39 Kč, na smluvním úroku 4 359,62 Kč a na smluvní pokutě sjednané ve smlouvě za každou jednotlivou opožděnou splátku či platbu celkem 1 500 Kč při pokutě 500 Kč za každou ze splátek. Žalovaná dosud žalobci spornou částku ani částečně nezaplatila a nereagovala ani na výzvu žalobce zaslanou jí před zahájením řízení. 2. Žalobce i žalovaná se práva účasti na jednání soudu vzdali a soud proto dle § 115 a/ o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. 3. Soud provedl dokazování smlouvou o úvěru [číslo] uzavřenou mezi účastníky 25. 7. 2021, úvěrovými podmínkami žalobce a informací poskytnutou ke smlouvě, potvrzením o vyplacení úvěru z 27. 2. 2023, splátkovým kalendářem ke smlouvě, výpisem z obchodních knih žalobce ohledně předmětné smlouvy, oznámením o prohlášení úvěru za splatný z 22. 2. 2023 včetně podacího lístku a výzvou žalobce z 4. 4. 2023 včetně dokladu o jejím odeslání. Na základě těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovanou v řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 25. 7. 2021 uzavřena smlouva o hotovostním úvěru [číslo] na základě které žalobce dne 26. 7. 2021 vyplatil finanční prostředky ve výši 100 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr včetně sjednaných úroků splatit ve 120 měsíčních splátkách po 1 550 Kč, úroková sazba byla sjednána na 13,49% ročně, poplatek za zprostředkování úvěru byl sjednán na 2 000 Kč. Při zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházel soud z dostupných bankovních a nebankovních registrů, registru SOLUS a insolvenčního rejstříku i z výpisů z účtu žalované a dalších informací poskytnutých žalovanou, přičemž vzhledem k výši úvěru, přiměřené výši splátek i okolnostem věci lze považovat tento způsob ověření úvěruschopnosti za dostačující. Žalovaná svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila a žalobce proto v souladu se smlouvou prohlásil úvěr za splatný ke dni 22. 2. 2023. K tomuto dni činil dluh žalované na jistině 95 101,39 Kč, na smluvním úroku 4 359,62 Kč a na smluvní pokutě sjednané ve smlouvě za každou jednotlivou opožděnou splátku či platbu celkem 1 500 Kč při pokutě 500 Kč za každou ze splátek. Tato smluvní pokuta byla ve smlouvě skutečně dle § 2048 a následujících občanského zákoníku jednoznačně sjednána a soud neshledal žádné důvody její neplatnosti. I po prohlášení úvěru za splatný pak žalobci přísluší právo na zaplacení smluvního úroku sjednaného ve smlouvě ve výši 13,49% ročně. Co do výše vychází žalobou uplatněné nároky z obchodních knih žalobce vedených certifikovaným softwarem, o jejichž správnosti nemá soud pochyb. Žalovaná se rovněž po prohlášení předmětného úvěru za splatný ocitla vůči žalobci v prodlení se splněním peněžitého dluhu, a žalobci pak dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Soud proto žalobě ve věci samé včetně žalobcem požadovaného příslušenství a smluvní pokuty jako důvodné vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalované ve splátkách. 4. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 039 Kč, odměny advokáta ve výši 15 420 Kč za tři hlavní úkony (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalované obsahující skutkový i právní rozbor věci před zahájením řízení a podání žaloby) po 5 140 Kč dle § 7 vyhl.č. 177/1996 Sb. v platném znění, tři paušální náhrady po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 3 427 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně.