5 C 38/2023-15 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 11. 7. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 50 673,66 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla dne 28. 11. 2018 uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním klienta [číslo] na základě které poskytl žalobce žalovanému jako podnikateli úvěr ve výši 96 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 544,50 Kč počínaje měsícem prosinec 2018. Úroková sazba byla sjednána na 7,90% ročně. Úvěr byl žalovanému vyplacen převodem na jeho účet. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní produktové podmínky žalobce. Žalobce vystupoval jako podnikatel a žalobce tudíž neměl povinnost s odbornou péčí zkoumat jeho úvěruschopnost. Žalovaný svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a žalobce proto v souladu se smluvním ujednáním účastníků prohlásil úvěr za splatný ke dni 25. 6. 2021. Na splnění svých závazků dosud žalovaný zaplatil žalobci pouze částku 31 000 Kč, která byla žalobcem započtena na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, dlužné poplatky, smluvní úrok a část jistiny. Ke dni zahájení řízení činí dluh žalovaného na jistině 50 673,66 Kč a na smluvním úroku 977,86 Kč. Dle obchodních podmínek žalobce vzniká dále žalobci právo na zaplacení smluvního úroku z prodlení z dlužných částek ve výši 30% ročně. Žalovaný dosud žalobci spornou částku nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení. 2. Žalobce i žalovaný souhlasili s jednáním v jejich nepřítomnosti a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. 3. Soud provedl dokazování smlouvou o úvěru s pojištěním klienta uzavřenou mezi účastníky 28. 11. 2018, všeobecnými produktovými podmínkami žalobce, jeho sazebníkem poplatků a úrokovým lístkem, výpisy z úvěrového účtu žalovaného u žalobce, výzvami žalobce z 3. 2. 2021 a 28. 5. 2021, rozhodnutím žalobce o prohlášení úvěru za splatný z 27. 6. 2021 a výzvou žalobce z 30. 8. 2021 včetně podacího archu. 4. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným v řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 28. 11. 2018 řádně dle § 2395 a následujících občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním klienta [číslo] na základě které poskytl žalobce žalovanému jako podnikateli úvěr ve výši 96 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 544,50 Kč počínaje měsícem prosinec 2018. Úroková sazba byla sjednána na 7,90% ročně. Úvěr byl žalovanému vyplacen převodem na jeho účet. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní produktové podmínky žalobce. Žalobce vystupoval jako podnikatel a žalobce tudíž neměl povinnost s odbornou péčí zkoumat jeho úvěruschopnost. Žalovaný svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a žalobce proto v souladu se smluvním ujednáním účastníků prohlásil úvěr za splatný ke dni 25. 6. 2021. Na splnění svých závazků dosud žalovaný zaplatil žalobci pouze částku 31 000 Kč, která byla žalobcem započtena na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, dlužné poplatky, smluvní úrok a část jistiny. Ke dni zahájení řízení činí dluh žalovaného na jistině 50 673,66 Kč a na smluvním úroku 977,86 Kč. Dle obchodních podmínek žalobce vzniká dále žalobci právo na zaplacení smluvního úroku z prodlení z dlužných částek ve výši 30% ročně. Co do výše je nárok žalobce prokazován výpisem z jeho obchodních knih vedených certifikovaným bankovním softwarem, o jehož správnosti nemá soud pochyb. V rozsahu tvrzeném žalobcem tak žalovaný nesplnil svoje povinnosti vyplývající z řádně uzavřené smlouvy o úvěru. Žalovaný se rovněž dnem následujícím po prohlášení úvěru za splatný ocitl vůči žalobci v prodlení se splněním peněžitého dluhu, a žalobci proto vzniklo právo na zaplacení smluvních úroků z prodlení ve výši sjednané ve smlouvě, tedy ve výši 30% ročně. Toto ujednání účastníků nelze považovat za neplatné, neboť na smluvní úroky z prodlení se v případě podnikatele nevztahují omezení u spotřebitelských smluv stanovená v § 1810 a následujících občanského zákoníku a v zákoně o spotřebitelském úvěru. Soud proto žalobě jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci spornou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo výjimečné umožnění plnění žalovanému ve splátkách. 5. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 028 Kč, odměny advokáta ve výši 9 420 Kč za tři hlavní úkony po 3 140 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému před zahájením řízení obsahující skutkový i právní rozbor věci a podání žaloby) dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení, tři paušální náhrady po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky a 21% DPH z odměny a náhrad, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně.