5 C 9/2023-18 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 367 520,15 Kč z titulu splnění závazku ze smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce [název] [anonymizována čtyři slova], a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ke smlouvě o stavebním spoření [číslo] jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky stavebního spoření právního předchůdce žalobce. Na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému překlenovací úvěr až do částky 375 000 Kč na bytový účel specifikovaný ve smlouvě a úvěr ze stavebního spoření až do výše rozdílu mezi cílovou částkou a zůstatkem na účtu stavebního spoření k datu přidělení cílové částky na bytový účel. Na základě předmětné smlouvy byla žalovanému vyplacena na jeho účet dne [datum] částka 375 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně příslušenství, úhrad za služby žalobce a nákladů spojených s realizací smlouvy splatit dle podmínek dohodnutých ve smlouvě, úroková sazba byla sjednána na 4,99% ročně. Žalovaný se dále zavázal hradit povinné spoření ve výši 878 Kč měsíčně. Žalovaný přes výzvy žalobce svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, žalobce proto využil svého práva vyplývajícího ze smlouvy a prohlásil úvěr za splatný se započetím výkonu zástavního práva vyplývajícího ze smlouvy. Ke dni zahájení řízení činil dluh žalovaného na jistině 365 120,15 Kč, na kapitalizovaném úroku 13 254,73 Kč a na poplatku za prodlení 2 400 Kč. V tomto rozsahu proto žalovaný svoje smluvní závazky nesplnil a nereagoval ani na výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení. 2. Žalobce i žalovaný se práva účasti na jednání soudu vzdali a soud proto dle § 115 a/ o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. 3. Soud provedl dokazování smlouvou o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] ze dne [datum], podmínkami právního předchůdce žalobce pro poskytování spotřebitelských překlenovacích úvěrů a úvěrů ze stavebního spoření fyzickým osobám a jeho všeobecnými obchodními podmínkami a sazebníkem úhrad, výpisem z účtu žalovaného u žalobce za roky 2020 a 2021, mimořádným výpisem z jeho účtu ze dne [datum], konečným výpisem z účtu ohledně předmětné smlouvy, výzvami žalobce z [datum] a [datum] a oznámením o prohlášení úvěru za splatný a započetí výkonu zástavního práva z [datum]. Na základě těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným v řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce [příjmení] [anonymizována čtyři slova], a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ke smlouvě o stavebním spoření [číslo] jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky stavebního spoření právního předchůdce žalobce. Na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému překlenovací úvěr až do částky 375 000 Kč na bytový účel specifikovaný ve smlouvě a úvěr ze stavebního spoření až do výše rozdílu mezi cílovou částkou a zůstatkem na účtu stavebního spoření k datu přidělení cílové částky na bytový účel. Na základě předmětné smlouvy byla žalovanému vyplacena na jeho účet dne [datum] částka 375 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně příslušenství, úhrad za služby žalobce a nákladů spojených s realizací smlouvy splatit dle podmínek dohodnutých ve smlouvě, úroková sazba byla sjednána na 4,99% ročně. Žalovaný se dále zavázal hradit povinné spoření ve výši 878 Kč měsíčně. Úvěruschopnost žalovaného byla dostatečně zajištěna zástavním právem vyplývajícím z předmětné smlouvy. Žalovaný přes výzvy žalobce svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, žalobce proto využil svého práva vyplývajícího ze smlouvy a prohlásil úvěr za splatný se započetím výkonu zástavního práva vyplývajícího ze smlouvy. Ke dni zahájení řízení činil dluh žalovaného na jistině 365 120,15 Kč, na kapitalizovaném úroku 13 254,73 Kč a na poplatku za prodlení 2 400 Kč. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok z obchodních knih žalobce vedených certifikovaným bankovním softwarem, o jejichž správnosti nemá soud pochyb. Rovněž žalobcem vyúčtované poplatky mají oporu ve smluvním ujednání účastníků. Žalovaný se rovněž počínaje dnem následujícím po prohlášení úvěru za splatný, tedy dnem [datum], ocitl vůči žalobci v prodlení se splněním peněžitého dluhu, a žalobci tak dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení vedle plnění, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Soud proto žalobě ve věci samé včetně příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody k případnému výjimečnému stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách. 4. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku ve výši 14 702 Kč a náhrady nákladů právně nezastoupeného účastníka ve výši 2 x 300 Kč dle § 1 odst. 2 vyhl. č. 254/2015 Sb. v platném znění.