6 C 12/2023-61 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou domáhal se žalobce vydání rozhodnutí, na jehož podkladě bude žalovaná povinna převést na něj vlastnické právo k pozemku [číslo] v k.ú. [část obce], obci [obec]. K odůvodnění žaloby mimo jiné uvedl, že v průběhu roku 2021 koupil tento pozemek od [jméno] [příjmení] za kupní cenu ve výši 70 000 Kč, kterou mu také hotově zaplatil. V době tohoto převodu měl však soudní majetkové rozepře se svojí sestrou, proto napsal tento pozemek dočasně na žalovanou. Přitom se domníval, že tyto rozepře budou vyřízeny v horizontu 18 měsíců a po uplynutí této doby bude pozemek převeden na žalobce tak, jak bylo dohodnuto v přítomnosti svědka prodávajícího [jméno] [příjmení]. Opakovaně se snažil se žalovanou v této věci spojit, avšak bezúspěšně, na písemnou výzvu žalovaná nereagovala i přesto, že jí byl doručen. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že neexistuje žádný důvod pro to, aby žalobce pozemek nabyl, naopak vlastnické právo k němu řádně nebyla žalovaná, a to na podkladě písemné kupní smlouvy, zaplatila za něj kupní cenu, přičemž mezi stranami nebylo ujednáno nic, co by svědčilo ve prospěch budoucího vlastnictví žalobce k pozemku. Po provedeném řízení učinil soud následující podstatné závěry o skutkovém stavu věci: Z kupní smlouvy datované dnem 4.6.2021 soud zjistil, že na jejím podkladě [jméno] [příjmení], [datum narození], jako prodávající převedl na žalovanou jako kupující za sjednanou kupní cenu ve výši 140 000 Kč vlastnické právo k pozemku p. [číslo] – trvalý travní porost o výměře 821 m2 zapsanému na listu vlastnictví [číslo] pro obec Třebíč, k.ú. [část obce], vedeném u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, [stát. instituce]. Článkem III. této Smlouvy bylo potvrzeno, že kupní cena byla ze strany kupující prodávajícímu uhrazena jednorázově v hotovosti před jejím podpisem. Kupní smlouva konečně postrádá jakoukoli zmínku o eventuálních budoucích právech či povinnostech, které by se ve vztahu k převáděnému pozemku měly dotýkat žalobce. Soud ve věci provedl dokazování i dalšími listinami, mj. souvisejícím vyrozuměním o provedeném vkladu do katastru nemovitostí, jejichž bližší hodnocení však ve světle níže uvedených závěrů neshledal podstatnými pro právní posouzení věci a rozhodnutí o ní. Při úvaze o způsobu rozhodnutí ve věci soud především vycházel z ustanovení § 2128 občanského zákoníku obsahující odkaz na ustanovení § 560 téhož právního předpisu, které pro nakládání s nemovitou věcí v podobě jejího vlastnického převodu na jiný subjekt obligatorně předepisuje písemnou formu. Pokud pak sám žalobce v řízení tvrdí, že převod posuzovaného pozemku na žalovanou byl snad jen formálním dočasným řešením jeho určité osobní situace a s tím spojený následný převod pozemku od žalované na jeho osobu byl domluven jen ústně (byť za přítomnosti svědka), pak je zřejmé, že žalobci za absence jakékoli písemné dohody k nabytí pozemku nemůže svědčit žádný relevantní právní titul, od něhož by bylo možno nyní odvozovat povinnost žalované tento pozemek na žalobce převést. Též tvrzení žalobce o tom, že za pozemek uhradil kupní cenu ve výši 70 000 Kč je v příkrém rozporu s písemnou převodní smlouvou, jež v článku II. a III. hovoří o kupní ceně ve výši 140 000 Kč, která byla navíc prodávajícímu uhrazena nikoli žalobcem, nýbrž žalovanou, a to jednorázově v hotovosti před samotným podpisem kupní smlouvy. Jinými slovy, pokud tedy žalobce odůvodňuje žalobu pouze jeho ústním ujednáním se žalovanou o budoucím převodu pozemku na jeho osobu, pak je zřejmé, že nedisponuje žádným písemným ujednáním stran, na jehož podkladě by jedině bylo možno uvažovat o důvodnosti žaloby a soud tak bez dalšího přistoupil k jejímu zamítnutí, vycházeje z nadbytečnosti provádění jakýchkoli dalších důkazů. Pokud soud v rámci jednání dne 20.9.2023 jednal v nepřítomnosti žalobce, činil tak za situace, kdy předvolání k tomuto jednání bylo žalobci prokazatelně doručeno s více než měsíčním předstihem, přičemž akutní zdravotní problémy, které žalobce údajně postihly právě v den nařízeného jednání, mu dle názoru soudu umožňovaly omluvu spojenou se žádostí o odročení jednání minimálně telefonicky. Žádosti žalobce o zrušení termínu vyhlášení rozhodnutí a pokračování v řízení však soud nevyhověl též s ohledem na samotnou povahu věci, kdy tedy žalobce dle jeho vlastního žalobního tvrzení nedisponuje žádným písemným titulem opodstatňujícím úvahy o jeho vlastnickém právu k pozemku, pročež se provádění důkazů, jež hodlal v řízení navrhovat, jeví jako nadbytečné a v rozporu se zásadou procesní ekonomie. Lze tedy uzavřít, že ani případná osobní účast žalobce u jednání spojená s důkazní iniciativou by nemohla přivodit pro něj příznivější výsledek ve věci, proto soud přistoupil k rozhodnutí ve smyslu výrokové části tohoto rozsudku. O nákladech řízení soud rozhodoval za použití ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 občanského soudního řádu soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalované přiznal proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: 1. odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 3x 6 700 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé, účast na jednání soudu), přičemž soud vycházel z toho, že předmětem řízení byla nemovitá věc v ceně 140 000 Kč, 2. 3x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby, 3. náhrada za promeškaný čas ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu za čtyři započaté půlhodiny v jednotlivé výši 100 Kč, celkem ve výši 400 Kč, 4. náhrada cestovních výdajů za 136 najetých kilometrů ve výši 1 038 Kč. Shora přiznané náklady řízení jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalované je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalované nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.