6 C 16/2023-41 — Okresní soud v Třebíči

Jako předmět daného řízení bylo posuzováno právo žalobce proti žalované na zaplacení částky 11 474,53 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu písemně uznaného a dosud řádně nesplněného dluhu. Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, přičemž při právním hodnocení věci vycházel z předložených listin v kontextu se skutkovými tvrzeními obsaženými v podané žalobě. Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci: V řízení není sporu o tom, že žalovaná dne 4.6.2020 vůči žalobci písemně uznala dluh ve výši 11 474,53 Kč vzniklý jako nedoplatek ceny zdravotní péče poskytnuté žalobcem v souvislosti s jejím těhotenství, která nebyla pokryta pojištěním, a zavázala se jej uhradit ve lhůtě do 14.6.2020. Žalovaná, ač dodatečně písemně žalobcem vyzvána, svůj dluh vůči žalobci ani částečně nesplnila. Soud po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. Žalovaná jako dlužník svým jednostranným písemným projevem jak shora uvedeno uznala svůj dluh určený svým důvodem i výší a přes dodatečnou výzvu žalobce jako věřitele tento dosud řádně nesplnila. Žaloba je tak v plném rozsahu důvodná a jelikož se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku, je kromě dlužné částky povinen hradit i žalobcem uplatněný zákonný úrok z prodlení. Po právní stránce soud posuzovanou věc hodnotil podle ustanovení § 2053 a násl. občanského zákoníku a otázku úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 téhož právního předpisu. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 občanského soudního řádu soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: 1. soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, 2. odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 2 x 1 580 Kč za dva poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé), 3. 2x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobce je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobce nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.