6 C 96/2023-19 — Okresní soud v Třebíči

Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobce proti žalovanému na zaplacení částky 55 986 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení jako smluvních pokut za porušení smlouvy uzavřené žalovaným s právním předchůdcem žalobce. Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, přičemž při právním hodnocení věci vycházel z předložených listin v kontextu se skutkovými tvrzeními obsaženými v podané žalobě. Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci: Žalovaný v řízení nezpochybnil tvrzení žalobce o tom, že dne 25.7.2018 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce – [právnická osoba] – uzavřena úvěrová smlouva [číslo] se zajištěním pohledávky zástavním právem na nemovitosti. Tento úvěr byl pro dlouhodobé neplnění povinnosti žalovaným jako dlužníkem zesplatněn ke dni 12.5.2022. Žalovaný v řízení nezpochybnil tvrzení žalobce o tom, že ve dvou případech porušil podmínky zástavní smlouvy, v důsledku čehož žalobci svědčí právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 2x 27 993 Kč. V řízení konečně nebylo ani sporu o tom, že žalovaný povinnost k úhradě smluvních pokut dosud ani částečně přes kvalifikovanou výzvu nesplnil a ocitnul se tak pro tato plnění v prodlení. Žaloba je tak v plném rozsahu důvodná, a to včetně požadavku na úhradu zákonného úroku z prodlení, proto jí soud vyhověl. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení § 2048 a násl. občanského zákoníku, otázku úroku z prodlení pak posuzoval podle ustanovení § 1970 téhož právního předpisu. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 občanského soudního řádu soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: 1. soudní poplatek ve výši 2 240 Kč, 2. odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 3x 3 340 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, písemné podání soudu týkající se věci samé), 3. 3x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobce je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobce nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.