7 C 108/2023-19 — Okresní soud v Třebíči

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným ke zdejšímu soudu dne 10. 10. 2022 domáhala se žalobkyně jako dodavatel poslední instance po žalovaném zaplacení částky 36 127 Kč z titulu dosud neuhrazené ceny za dodávku elektřiny a dalších plateb s tím souvisejících. Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále též jen „o.s.ř.“) ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, přičemž při právním hodnocení věci vycházel z předložených listin v kontextu se skutkovými tvrzeními obsaženými v podané žalobě. Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci: Žalobkyně jako dodavatel poslední instance dodávala žalovanému elektřinu pro potřeby domácnosti do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného]. V období od 14. 10. 2021 do 14. 4. 2022 dodala žalobkyně žalovanému do shora uvedené odběrného místa celkem 3,313 MWh elektřiny za celkovou cenu 32 661 Kč. Žalovaný v uvedeném období žalobkyni na zálohách uhradil celkem 1 800 Kč, a proto mu žalobkyně fakturou [číslo] vyúčtovala částku 30 861 Kč splatnou dne 24. 5. 2022. Na tuto pohledávku dosud žalovaný neuhradil ničeho. V období od 14. 10. 2021 do 14. 4. 2022 dodala dále žalobkyně žalovanému do stejného odběrného místa také 0,513 MWh elektřiny za celkovou částku 5 266 Kč. Žalobkyně tuto částku žalovanému vyúčtovala opravnou fakturou [číslo] splatnou dne 21. 6. 2022. Žalovaný ani na tuto pohledávku žalobkyni dosud ničeho neuhradil. Žalobkyně zaslala dne 21. 9. 2022 žalovanému předžalobní výzvu k plnění. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil podle ust. § 12a a § 28 zákona č. 458/2000 Sb. (dále též jen„ EZ“), a ve vztahu k úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Podle § 28 odst. 2 písm. j) EZ zákazník je povinen uhradit dodavateli poslední instance dodávku elektřiny podle § 12a, a to od okamžiku zahájení této dodávky. V rozsahu tvrzeném žalobkyní žalovaný nesplnil svoji povinnost vyplývající z ust. § 12a a § 28 EZ tím, že nezaplatil žalobkyni cenu dodané elektřiny a související poplatky. Žalovaný se rovněž dnem následujícím po splatnosti shora uvedených daňových dokladů ocitl vůči žalobkyni v prodlení se splněním peněžitého závazku, a žalobkyni proto dle § 1968 a § 1970 o. z. vzniklo právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobkyní požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení žalovaného. Soud proto žalobě ve věci samé včetně žalobkyní požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni žalované částky s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovaného ve splátkách. Žalobkyně při vyčíslení náhrady nákladů řízení vycházela z odměny právního zástupce za jeden úkon právní služby ve výši 2 580 Kč (tedy ve smyslu § 7 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále též jen„ AT“) a dále z paušální sazby náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč (dle § 13 odst. 4 AT). Soud však dospěl k závěru, že co do výpočtu odměny právního zástupce žalobkyně a výše náhrady jeho hotových výdajů za právní úkony učiněné do podání žaloby včetně je třeba postupovat podle § 14b AT ve znění vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 120/2014 Sb., neboť toto řízení bylo zahájeno po 30. 6. 2014, a to návrhem podaným na ustáleném vzoru, přičemž předmětem plnění není částka převyšující 50 000 Kč. Obdobné nároky přitom žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu opakovaně. Jsou tedy naplněny všechny předpoklady obsažené v § 14b odst. 1 písm. a) až c) AT. Podle § 14b odst. 1 bodu 1 AT žalobkyni přísluší náhrada nákladů vynaložených na zastupování advokátem spočívající v odměně advokáta za 2 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení a podání soudu s návrhem ve věci samé) ve výši 1 000 Kč (tedy 500 Kč za každý z úkonů) a za jeden půlúkon právní služby (jednoduchá výzva k plnění) ve výši 250 K a dále pak paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce, a to ve výši 100 Kč v souvislosti s každým úkonem právní služby (§ 14b odst. 5 písm. a/AT), celkem 300 Kč. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. Náklady právního zastoupení žalobkyně tak činí 1 875,50 Kč a náklady řízení (s připočtením zaplaceného soudního poplatku 1 446 Kč) celkově 3 321,50 Kč. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.