7 C 317/2022-15 — Okresní soud v Třebíči

<b>ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu:</b> Žalobou, resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 14. 6. 2022, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 3 419,40 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu zaplacení ceny služeb poskytnutých žalovanému jinými subjekty prostřednictvím sítě žalobkyně. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně souhlasila výslovně, žalovaný tím, že ohledně tohoto postupu soudu neměl námitky, přestože byl vyzván k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Po provedeném řízení vzal soud za prokázané, že na základě Dodatku ke smlouvě o poskytování služeb elektronických komunikací č. OMS [číslo] ze dne 24. 7. 2019 se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran a žalovaný se zavázal jí za tyto služby včetně služeb třetích stran řádně platit vyúčtované ceny ve lhůtě splatnosti uvedené v jednotlivých vyúčtováních. Žalobkyně v souladu se smlouvou doplňkové služby a služby třetích stran žalovanému poskytovala a ceny za jejich poskytnutí žalovanému řádně vyúčtovala daňovým dokladem [číslo] splatným dne 30. 8. 2019, daňovým dokladem [číslo] splatným dne 30. 9. 2019 a daňovým dokladem [číslo] splatným dne 30. 10. 2019. Žalovaný však své povinnosti porušil, když vyúčtované částky žalobkyni dosud neuhradil. Dnem následujícím po splatnosti jednotlivých daňových dokladů, se žalovaný vůči žalobkyni rovněž ocitl v prodlení se splněním peněžitého závazku a žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaném vedle plnění i zákonné úroky z prodlení ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě ve věci samé včetně žalobkyní požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil zákona č. 89/2012, občanského zákoníku, zejm. dle ust. § 1746 odst. 1, 2. Otázku úroku z prodlení soud posuzoval dle ust. § 1970 odst. 2 téhož právního předpisu ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 a § 142a o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, žalovaného předžalobní výzvou ve smyslu § 142a o. s. ř. vyzvala k plnění, má tudíž vůči němu právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož žalobkyně nebyla v řízení zastoupena a požadovala na náhradě nákladů řízení pouze částku 400 Kč, byla jí tato přiznána jako náhrada za zaplacený soudní poplatek. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.