12 C 317/2023-21 — Okresní soud v Třebíči

Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobce proti žalovanému na zaplacení částky 77 448 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky řízení jako smluvními stranami dne 12. 10. 2021. Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, přičemž při právním hodnocení věci vycházel z předložených listin -smlouvy o zápůjčce ze dne 12. 10. 2021, smlouvy o spolupráci, emailu s akceptačním kódem pro žalovaného ze dne 12. 10. 2021, výpisu z karty žalovaného s registračními údaji na webu [webová adresa], scanu občanského průkazu žalovaného z obou stran, detailu pohybu z účtu ze dne 25. 9. 2023, prokazující načerpání zápůjčky na účet žalovaného ke dni 13. 10. 2021, potvrzení o platbě ze dne 27. 9. 2023, prokazující převod částky zápůjčky žalobcem na účet poskytovatele platebních služeb malého rozsahu ke dni 13. 10. 2021, výpisu z bankovního účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období [číslo], prokazující žalovaného jako majitele bankovního účtu, splátkového kalendáře, splátkového kalendáře zápůjčky, výzvy k úhradě splatné pohledávky ze dne 16. 9. 2023 včetně podacího lístku. Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci: Žalovaný v řízení nezpochybnil tvrzení o tom, že mu žalobce prostřednictvím webové platformy [právnická osoba] [právnická osoba] zapůjčil dne 12. 10. 2021 částku 50 000 Kč za současného sjednání splatnosti této půjčky společně s úroky měsíčními splátkami po 2 766 Kč. Žalovaný porušil povinnost sjednané splátky řádně a včas hradit, v důsledku čehož se dlužná částka zápůjčky včetně příslušenství stala splatnou ke dni. Žaloba je tak v plném rozsahu důvodná a jelikož se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, je kromě dlužné částky povinen hradit i žalobcem uplatněný úrok z prodlení. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku a otázku úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 téhož právního předpisu. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 3 098 Kč, odměně advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 3 x 4 220 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby a 3 x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobce nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.