18 C 34/2023-40 — Okresní soud v Třebíči

Návrhem na vydání platebního rozkazu podaným ke zdejšímu soudu dne 31. 7. 2023 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 10 889 Kč z titulu náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny. Žalobkyně je držitelem licence na distribuci elektřiny. Při preventivní kontrolní činnosti odběrného místa , adresa, po ukončení smluvního vztahu s obchodníkem z důvodu neplacení ceny dodané elektřiny, byla pracovníky servisní firmy žalobkyně dne 14. 12. 2022 provedena demontáž bezesmluvního elektroměru. Žalobkyně za použití příslušných právních předpisů provedla vyúčtování náhrady škody za neoprávněný odběr ve smyslu § 16 a § 17 vyhlášky č. 359/2020, Sb. a částku 10 889 Kč žalované vyúčtovala. Žalovaná do dnešního dne dlužnou částku neuhradila.Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále též jen „o.s.ř.“) ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, přičemž při právním hodnocení věci vycházel z předložených listin v kontextu se skutkovými tvrzeními obsaženými v podané žalobě. Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci:Fakturou č. 4300002279 vystavenou dne 18. 1. 2023 s datem splatnosti 1. 2. 2023 vyúčtovala žalobkyně žalované za neoprávněný odběr elektřiny na adrese , adresa, za období od 26. 8. 2022 do 27. 10. 2022 částku 10 889 Kč. Ze stanovení výše náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny vyplývá, že za předmětné období činila spotřeba změřená elektroměrem 810 kWh. Dne 13. 2. 2023 byla žalovaná písemně upozorněna na nepřijatou platbu ve výši 10 889 Kč. Opakovaně byla vyzvána k úhradě této částky dopisem ze dne 28. 2. 2023. Ze zápisu o provedené kontrole odběrného místa ze dne 14. 12. 2022 vyplývá, že uvedeného dne byla provedena demontáž bezesmluvního elektroměru na adrese , adresa, v Jaroměřicích nad , adresa, . Dle upřesňujícího popisu se jednalo o neoprávněný odběr. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 4. 2. 2020 byl zjištěn úpadek dlužníků , jméno FO, a , Jméno zainteresované osoby 0/0, , tj. žalované. Dle bodu V. tohoto usnesení byli věřitelé vyzváni, aby přihlásili své pohledávky ve lhůtě 2 měsíců ode dne rozhodnutí o úpadku.Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil podle § 51 odst. 1 písm. a), odst. 3 zákona č. 458/2000 Sb. (dále též jen „EZ“) a dle ust. § 16 a § 17 vyhlášky č. 359/2020, Sb. Ve vztahu k úroku z prodlení postupoval soud podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.Pokud se jedná o insolvenční řízení žalované, pak toto nemá na projednávanou věc žádný vliv. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, totiž vznikla až po uplynutí lhůty pro podání přihlášek do insolvenčního řízení.Listinami předloženými žalobkyní má soud za prokázané, že žalovaná v období od 26. 8. 2022 do 27. 10. 2022 v odběrném místě , adresa, v , Anonymizováno, nad , adresa, bez právního důvodu odebrala elektrický proud z elektrizační sítě, a to v rozsahu 810 KWh. Spotřebu žalobkyně stanovila v souladu s ust. § 16 a § 17 vyhlášky č. 359/2020 Sb.. Ačkoliv žalobkyně žalované za spotřebovanou energii řádně vyfakturovala částku 10 889 Kč, žalovaná tuto částku žalobkyni dosud neuhradila, přestože jí tuto povinnosti ukládá § 51 odst. 3 EZ. Dnem následujícím po splatnosti faktury se tak žalovaná ocitla v prodlení s plněním peněžitého závazku ve smyslu ust. § 1970 o. z. a je povinna žalobkyni kromě dlužné částky 10 889 Kč uhradit též zákonný úroku z prodlení ve výši odpovídající ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení žalované.Soud proto žalobě ve věci samé včetně žalobkyní požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni žalované částky s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalované ve splátkách.Protože žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, má proti žalované v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Žalobkyně, jako účastník řízení, který nebyl v řízení zastoupen, ani neprokázal výši vynaložených nákladů, má právo na náhradu nákladů řízení v paušální výši, a to podle § 151 odst. 3 o. s. ř., podle něhož platí, že účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku. Co se týče výše takové paušální částky, ta se v daném případě vyhláškou ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., tedy je stanovena ve výši 100 Kč za jeden úkon. Soud proto žalobkyni přiznal částku 200 Kč jako paušální náhradu za 2 úkony (výzva k plnění a podání žaloby) a dále částku 1 000 Kč, kterou žalobkyně zaplatila na soudním poplatku. Celkem tedy soud žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 200 Kč (výrok II.)., adresa, k úhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.