21 C 2/2024-49 — Okresní soud v Třebíči

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu Smlouvy o obsahu, rozsahu a podmínkách praktického vyučování – odborného výcviku, nazákladě které u žalovaného pracoval žák žalobkyně – , jméno FO, . Na základě pracovních listů, které potvrzoval svým podpisem žalovaný a které byly přílohou jednotlivých faktur, vyúčtovala produktivní práce žáka žalobkyně žalovanému, a to fakturou č. , hodnota, ze dne 31. 5. 2023 splatnou dne 15. 6. 2023 na částku 3 000 Kč, fakturou č. , hodnota, ze dne 28. 6. 2023 splatnou dne 13. 7. 2023 na částku 3 000 Kč, fakturou č. , hodnota, ze dne 29. 9. 2023 splatnou dne 15. 10. 2023 na částku 2 400 Kč a fakturou č. , hodnota, ze dne 31. 10. 2023 splatnou dne 15. 11. 2023 na částku 2 400 Kč. Žalovaný však svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 10 800 Kč dodnes neuhradil. Protože se žalovaný dostal s úhradou uvedených faktur do prodlení, uplatňuje žalobkyně též nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z jednotlivých dlužných částek.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Smlouvou o obsahu, rozsahu a podmínkách praktického vyučování – odborného výcviku uzavřenou dne 26. 4. 2023 mezi žalobkyní jako školou a žalovaným jako poskytovatelem, OSVČ v oboru instalace vody, odpadu, plynu, topení a klimatizace, se žalovaný zavázal zajistit za podmínek smlouvy odborný výcvik pro žaka školy, v daném případě , jméno FO, v oboru vzdělání instalatér. Žalovaný se ve smlouvě zavázal mimo jiné hradit žalobkyni podle smlouvy odměnu za odpracované produktivní hodiny každého žáka, a to ve výši 60 Kč. Žalovaný se též zavázal hradit odměnu na základě faktur, které žalobkyně vystaví prvního dne následujícího měsíce po provedení produktivní činnosti. Faktury byly podle smlouvy splatné do 14 dní od jejich doručení. Žákem, který u žalovaného prováděl individuální odborný výcvik, byl , jméno FO, . Podle žalovaným potvrzených pracovních listů, které byly přílohou jednotlivých faktur odpracoval žák žalobkyně v květnu 2023 celkem , hodnota, produktivních hodin, vyfakturovaných daňovým dokladem č. , hodnota, na částku 3 000 Kč splatnou dne 15. 6. 2023, v červnu 2023 celkem 50 hodin, vyfakturovaných daňovým dokladem č. , hodnota, na částku 3 000 Kč, splatnou dne 13. 7. 2023, v září 2023 celkem 40 produktivních hodin, vyfakturovaných daňovým dokladem č. , hodnota, na částku 2 400 Kč, splatnou dne 15. 10. 2023 a v říjnu 2023 celkem , hodnota, produktivních hodin, vyfakturovaných daňovým dokladem č. , hodnota, na částku 2 400 Kč, splatnou dne 15. 11. 2023. Jelikož žalovaný uvedené částky žalobkyni ve lhůtách splatnosti jednotlivých faktur neuhradil, byla mu dne 4. 12. 2023 doručena předžalobní výzva.4. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Ve smlouvě o obsahu, rozsahu a podmínkách praktického vyučování - oborného výcviku, uzavřené mezi žalobkyní jako školou a žalovaným jako poskytovatelem podle § 65 odst. 2 a § 71 školského zákona č. 561/2004 Sb., v tehdy platném znění, se žalovaný zavázal poskytovat odborný výcvik žákovi žalobkyně a hradit škole odměnu ve výši 60 Kč za odpracovanou produktivní hodinu žáka. Žák , jméno FO, vykonával odborný výcvik u žalovaného v měsících květnu, červnu, září a říjnu 2023 a za odpracované produktivní hodiny měl žalovaný žalobkyni hradit odměnu, která byla vždy po uplynutí měsíce vyfakturována v jednotlivých účetních dokladech, splatných vždy do každého 15. dne následujícího měsíce. Žalovaný však tyto částky ve lhůtách splatnosti jednotlivých faktur neuhradil, a proto mu soud uložil povinnost částku celkem ve výši 10 800 Kč žalobkyni zaplatit. Dnem následujícím po splatnosti předmětných vyúčtování se žalovaný vůči žalobkyni ocitl v prodlení se splněním peněžitého závazku, a žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaném vedle plnění i úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Žalobkyní požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá výši úroků z prodlení uvedených v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.5. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 679,20 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 800 Kč sestávající z částky 1 540 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 520 Kč ve výši 1 159,20 Kč.