21 C 20/2024-47 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou domáhala se žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce stanovení povinnosti žalovaného zaplatit jí částku 64 828,81 Kč s příslušenstvím z titulu dlužného nájemného a služeb v souvislosti s užíváním bytu č. 588/10 na adrese Modřínová v Třebíči.Se souhlasem obou procesních stran soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a o.s.ř., žalovaný zůstal ve věci bez vyjádření.Soud, vycházeje ze znění podané žaloby, provedl dále dokazování zejména nájemní smlouvou z 8. 7. 2022, dodatkem č. , hodnota, k nájemní smlouvě, el. výpisem z katastru nemovitostí, fakturami č. , hodnota, , 2309009, 2310009, 2311009, znáním dluhu z 5. 1. 2024, vyúčtování služeb z 19. 4. 2024 včetně potvrzení o dodání/odeslání (datová schránka, email, poštovní podací arch), vyúčtováním , Anonymizováno, , adresa, z 24. 3. 2024, fakturou e.on č. , hodnota, , předžalobní výzvou k plnění z 26. 2. 2024 včetně poštovního podacího archu.Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci:Dne 8. 7. 2022 uzavřel žalovaný jako nájemce s žalobkyní jako vlastníkem a pronajímatelem nájemní smlouvu, na základě níž mu žalobkyně pronajala byt č. 588/10 na adrese Modřínová v Třebíči.Za období od 9/2023 do 12/2023 je žalovaný v prodlení s úhradou nájemného ve výši 42 762,81 Kč, a služeb ve výši 22 066 Kč, přičemž uvedené i přes výzvu neuhradil.Po právní stránce soud posuzoval věc podle ust. § 2.235 a násl. občanského zákoníku otázku úroku z prodlení pak posuzoval podle ustanovení § 1970 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku v platném znění.V projednávané věci je nepochybné, že ačkoli pronajímatel předal žalovanému jako nájemci byt ve stavu způsobilém k řádnému užívání a zajistil tak plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním předmětu nájmu bytu, žalovaný nedostál svým povinnostem zákonným smluvním povinnostem, tedy povinnostem platit pronajímateli sjednané nájemné a služby.S ohledem na výše uvedené pak soud vyhověl návrhu žalobkyně v plném rozsahu a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části pod bodem I. tohoto rozhodnutí.O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst.1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku, navýšené odměny advokáta o 21% DPH za 3 úkony právní služby ve výši 3 x 3 700 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení a třech paušálních náhradách po 300 Kč dle § 13 téže vyhlášky.Konkrétní způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.