5 C 258/2023-77 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 14. 9. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým budou z exekuce vedené u Exekutorského úřadu pro Prahu 5 č.j. 067 EX 17097/19 vyloučeny nemovitosti zapsané na [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí] specifikované v žalobě (dále jen předmětné nemovitosti) a bude předmětná exekuce odložena do pravomocného rozhodnutí soudu v této věci. Žalobu odůvodnil tím, že dne 12. 4. 2023 podali společně se společností [právnická osoba] (dále jen [anonymizováno]) jako navrhovatelé u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, [stát. instituce], návrh na vklad vlastnického práva ve prospěch této společnosti dle dohody o odstoupení od dohody o odstoupení od kupní smlouvy a souhlasného prohlášení ze dne 21. 11. 2019. Shora uvedený katastrální úřad návrhu na vklad nevyhověl s odůvodněním, že se na předmětné nemovitosti vztahují omezení v majetkovém nakládání nařízená v rámci shora uvedené exekuce. Toto rozhodnutí bylo napadeno správní žalobou, o které dosud nebylo rozhodnuto. Dohoda o odstoupení od kupní smlouvy ze dne 12. 11. 2018, od které bylo odstoupeno tak, aby byla opět účinnou jediná platná kupní smlouva mezi žalobcem jako prodávajícím a [anonymizováno] jako kupujícím ze dne 6. 9. 2017, která byla uzavřena v době, kdy majetkové nakládání žalobce s předmětnými nemovitostmi nebylo omezeno exekučním příkazem. Dohodou o odstoupení od dohody o odstoupení od kupní smlouvy z 21. 11. 2019 nastal dle jeho názoru stav, jako by k předchozí dohodě o odstoupení nedošlo a byla obnovena účinnost kupní smlouvy z 6. 9. 2017. Dle jeho názoru je rovněž dán důvod pro odložení předmětné exekuce do pravomocného skončení řízení v této věci, neboť pokud by byly předmětné nemovitosti j jejím rámci prodány, nastal by nevratný stav, který by nebylo možno napravit ani následným zastavením exekuce. 2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby i návrhu na odložení předmětné exekuce s tím, že se dle jeho názoru jedná o další z obstrukcí, kterými se žalobce a osoby jednající s ním ve shodě snaží oddálit prodej předmětných nemovitostí v exekuci. Má za to, že platné zákony vůbec nepřipouštějí odstoupení od dohody o odstoupení od smlouvy a takové jednání nemůže vyvolat platné právní účinky. Odstoupení od smlouvy je jednostranným právním jednáním a nastanou-li účinky odstoupení od smlouvy, není možné obnovit původní smlouvu dohodou o odstoupení od původní dohody o odstoupení. Poukázal na skutečnost, že pokud by soud postup žalované a [právnická osoba] soud akceptoval, pak by soud či soudní exekutor nemohl mít v žádném časovém okamžiku jistotu, kdo je vlastníkem nemovitosti, čímž by bylo znemožněno realizovat jakýkoliv výkon rozhodnutí prodejem věci a tento institut by byl naprosto vyprázdněn. Dále poukázal na řadu skutečností nasvědčujících personálnímu i zájmovému propojení mezi žalobcem a [právnická osoba] odůvodňujících závěr, že tyto společnosti jednají účelově ve shodě. 3. Žalovaný se k jednání soudu nařízenému na 4. 1. 2024 nedostavil, přestože k němu byl řádně předvolán, a nepožádal z důležitého důvodu o jeho odročení. Soud proto dle § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. 4. Z listinných důkazů předložených žalobcem, a to kupní smlouvy z 6. 9. 2017, dohody o odstoupení z 12. 11. 2018, dohody o odstoupení od odstoupení a souhlasného prohlášení z 21. 11. 2019, návrhu za vklad této dohody do katastru nemovitostí, rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Vysočinu, [stát. instituce], ze dne 4. 7. 2023, [číslo jednací], a správní žaloby podané proti tomuto rozhodnutí ke Krajskému soudu v Brně, vzal soud za prokázané, že mezi [právnická osoba] jako prodávající a žalobcem jako kupujícím byla dne 6. 9. 2017 uzavřena kupní smlouva ohledně předmětných nemovitostí. Od této smlouvy bylo odstoupeno dohodou z 12. 11. 2018. Následně bylo stejnými subjekty od odstoupení od kupní smlouvy odstoupeno dohodou datovanou 21. 11. 2019. Až dne 12. 4. 2023 byl podán návrh na vklad dle této smlouvy místně příslušnému katastrálnímu úřadu, který shora uvedeným rozhodnutím tento návrh zamítl. Ve věci byla žalobcem podána správní žaloba proti tomuto rozhodnutí ke Krajskému soudu v Brně, o které dosud nebylo rozhodnuto. 5. Podle § 267 o.s.ř. lze právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona. Podle § 266 odst. 2 o.s.ř. může soud i bez návrhu odložit provedení výkonu rozhodnutí, lze-li očekávat, že výkon rozhodnutí bude zastaven. 6. Shora uvedené zákonné podmínky pro vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí a odložení výkonu rozhodnutí vztahující se i na exekuce nejsou v projednávané věci splněny. Návrh žalobce na vklad jeho vlastnického práva k předmětným nemovitostem na základě dohody o odstoupení od dohody o odstoupení od kupní smlouvy ze dne 21. 11. 2019 byl rozhodnutím místně příslušného katastrálního úřadu zamítnut. Proti tomuto rozhodnutí, jehož správnost nepřísluší soudu v tomto řízení přezkoumávat, sice byla podána správní žaloba, o níž dosud nebylo rozhodnuto, nicméně tato skutečnost nemůže mít vliv na závěr soudu, že žalobce nedisponuje žádným právem nepřipouštějícím výkon rozhodnutí (exekuci) ve smyslu ustanovení § 267 občanského soudního řádu a již z tohoto důvodu byl soud žalobu ve věci samé jako nedůvodnou zamítnout včetně za tohoto procesního stavu zjevně nedůvodného návrhu na odložení exekuce do pravomocného rozhodnutí soudu v této věci. Pro úplnost je pak třeba dodat, že se soud ztotožňuje s názorem žalovaného o právní účinnosti dohody o odstoupení od dohody o odstoupení smlouvy, a to včetně jeho argumentace uvedené shora. 7. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve věci plně úspěšnému žalovanému. Tyto náklady představují odměnu advokáta za tři hlavní úkony (převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření ve věci samé a účast na jednání soudu) po 3 100 Kč při tarifní hodnotě sporu 50 000 Kč dle § 7, § 9 odst. 3 písm. a/ a § 9 odst. 4 písm. b/ vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, tři paušální náhrady po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky, náhradu za ztrátu času v souvislosti s účastí advokáta na jednání soudu za 8 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 3 téže vyhlášky, cestovní náhradu za cestu advokáta k jednání soudu Praha – Třebíč a zpět vozidlem Škoda Superb ve výši 3 499 Kč (376 km při paušální náhradě 5,60 Kč za jeden km dle § 1 písm. b/ vyhl. č. 398/2023 Sb., průměrné normované spotřebě vozidla 8,7 litrů na 100 km a ceně paliva benzin 98 oktanů 42,60 Kč za jeden litr dle § 4 písm. b/ téže vyhlášky) a 21% DPH z odměny a náhrad, neboť zástupce žalovaného osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně. Naproti tomu soud nepřiznal žalovaného právo na zaplacení odměny a paušální náhrady s DPH za požadovaný úkon spočívající ve vyjádření z 20. 11. 2023, neboť se jednalo o pouhé vyjádření k návrhu žalobce na přerušení řízení, které dle názoru soudu nelze považovat za úkon právní služby dle § 11 odst. 1 či 2 advokátního tarifu. Z důvodů uvedených shora proto soud přiznal žalovanému právo na náhradu nákladů řízení právě ve výši 17 556 Kč.