6 C 296/2023-20 — Okresní soud v Třebíči

Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobce na zaplacení částky 28 094,33 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení jako dlužné kupní ceny elektrické energie dodané žalované na podkladě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 26.4.2021. Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, přičemž při právním hodnocení věci vycházel z předložených listin v kontextu se skutkovými tvrzeními obsaženými v podané žalobě. Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci: Žalovaná v řízení nezpochybnila tvrzení žalobce o tom, že na podkladě výše uvedené Smlouvy odebrala na smluveném odběrném místě v období od 23.4.2021 do 4.5.2022 elektrickou energii, jejíž kupní cenu však dosud na podkladě fakturace řádně neuhradila. Výše dluhu žalované vůči žalobci z uvedené smlouvy za dané období rovněž v řízení zůstává nespornou. Žaloba na zaplacení fakturované kupní ceny je tak v plném rozsahu důvodná a jelikož se žalovaná ocitla v prodlení s plněním peněžitého závazku, je kromě dlužné částky kupní ceny a smluvních pokut v nesporné výši povinna hradit i žalobcem uplatněný zákonný úrok z prodlení. Po právní stránce soud věc posuzoval podle zákona č. 89/2012, občanského zákoníku v platném znění a zejm. dle jeho ustanovení 2079 a násl. a dle ustanovení § 28 odst. 2 písm. j) zákona č. 458/2000 Sb. Otázku úroku z prodlení soud posuzoval podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 občanského soudního řádu soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: 1. soudní poplatek ve výši 1 124 Kč, 2. odměna advokáta ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 3x 2 260 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, písemné podání soudu týkající se věci samé), 3. 3x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobce je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobce nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.