7 C 60/2024-24 — Okresní soud v Třebíči

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 1. 8. 2023 se žalobkyně domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 23 758,79 Kč s příslušenstvím v podobě smluvního úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení, a to z titulu žalovaným nesplněných povinností vyplývajících z obsahu smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 18. 3. 2022 mezi žalobkyní a žalovaným. Sjednaný úvěrový rámec činil 35 000 Kč a jeho výši bylo možné v průběhu trvání úvěrového vztahu změnit. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 3,29 % z výše sjednaného úvěrového rámce. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný vyčerpal celkem částku 36 914 Kč a na poskytnutý úvěr uhradil celkem 25 424 Kč.2. Po částečném zpětvzetí žaloby bylo řízení zastaveno co do částky 7 500 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 500 Kč od 20. 9. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 15% ročně z částky 7 500 Kč od 20. 9. 2023 do zaplacení.3. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu písemným podáním ze dne 30. 4. 2024, které se týkalo posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní. Žalobkyně vycházela z Metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta a z karty klienta. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS (žádný závazek po splatnosti), NRKI (pozitivní vyhodnocení), ISIR a CEE (v registrech nenalezen). Verifikace žalovaného proběhla též prostřednictvím telefonního hovoru. Z registru NRKI bylo dále zjištěno, že žalovaný nebyl ani v minulosti v prodlení se žádnými splátkami. Svá tvrzení žalobkyně doložila úvěrovou zprávou., právnická osoba, jednání nařízenému na 24. 6. 2024 se bez omluvy nedostavil žalovaný, žalobkyně, ani její právní zástupce, který se z jednání omluvil. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti účastníků řízení.5. Z obsahu samotné žaloby a z provedených listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům:6. Ze smlouvy o flexibilní půjčce – revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 3. 2022 soud zjistil, že úvěrový rámec byl sjednán ve výši 35 000 Kč s roční úrokovou sazbou ve výši 27,88 %. Výše minimální měsíční splátky činila 3,29 % z úvěrového rámce, tj. 1 153 Kč. Ze záhlaví smlouvy vyplývá, že žalovaný je svobodný, bydlí u rodičů, má střední vzdělání, nemá žádné dítě, má střední vzdělání, je podnikatel jeho čistý měsíční příjem činí 22 000 Kč. Příjem ostatních členů domácnosti činí 75 000 Kč měsíčně. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil vyčerpání částky 35 000 Kč. Ve smlouvě pak byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč za prodlení s dlužnou splátkou a dále jednorázová smluvní pokuta po zesplatnění úvěru ve výši 10 % splatné jistiny, úroků a pojistného, max. však 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný smlouvu podepsal prostřednictvím elektronických prostředků na dálku.7. Z výpisu čerpání úhrad a splátek vyplývá, že žalovaný na jistině vyčerpal celkem částku 36 914 Kč a na svůj dluh uhradil částku 25 424 Kč. Po podání žaloby žalobkyni uhradil dalších 7 500 Kč. Celkem tedy žalobkyni k dnešnímu dni uhradil částku 32 924 Kč.8. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný má pouze jeden splátkový a jeden nesplátkový úvěr (z kreditní karty) a že se neocitl v prodlení se žádnou splátkou.9. Z potvrzení o provedení bonity klienta ze den 31. 7. 2023 byly k osobě žalovaného zjištěny stejné informace jako z úvěrové smlouvy. Dále bylo zjištěno, datum, čas a výsledek provedených lustrací v registrech JAP půjčka, SOLUS, NRKI, CEE, MVCR a ISIR.10. Žalobkyně žalovanému odeslala výzvu ke splacení celého úvěru v částce 40 353,82 Kč ve lhůtě do 14 dnů od sepsání výzvy (tj. od 13. 4. 2023) s tím, že pokud dlužnou částku neuhradí, může být zahájeno soudní řízení. Předžalobní výzvu přitom právní zástupce žalobkyně žalovanému zaslal již dne 18. 3. 2022. Poštovní podací archy, které žalobkyně soudu předložila jsou však ze dne 5. 5. 2023 a 14. 4. 2023.11. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) účinného od 1. 1. 2014.12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále též jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.14. Podle § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.15. Podle § 2002 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.16. Podle § 1970 o. z. věta první po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.17. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.18. Podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.19. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 43/2013 Sb. (dále též jen „ZoSÚ“) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.20. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná a zčásti nedůvodná.21. Mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, a to jako smlouvy spotřebitelské ve smyslu § 1810 o. z. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr (ve smyslu § 1 ZoSÚ) s úvěrovým rámcem ve výši 35 000 Kč za výše specifikovaných smluvních podmínek.22. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je ve smyslu § 9 odst. 1 ZoSÚ neplatná, neboť žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, resp. poskytla žalovanému úvěr za okolností, z nichž nebylo možno dovodit, že žalovaný bude schopen úvěr splácet.23. Soud přitom vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu.24. V rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (dostupném na www.nsoud.cz), Nejvyšší soud konstatoval, že „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. […] věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H.