7 C 80/2024-52 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 27. 11. 2023 se žalobkyně domáhá, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku v celkové výši 119 745,04 Kč s příslušenstvím v podobě smluvního úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení, a to z titulu žalovaným nesplněných povinností vyplývajících z obsahu smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 26. 1. 2023 mezi žalobkyní a žalovaným. Sjednaný úvěrový rámec činil 120 000 Kč a jeho výši bylo možné v průběhu trvání úvěrového vztahu měnit. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 2,50 % z výše sjednaného úvěrového rámce. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný vyčerpal celkem částku 158 550 Kč a na poskytnutý úvěr uhradil celkem 46 296 Kč., právnická osoba, jednání nařízenému na 24. 6. 2024 se žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán. Soud proto věc projednal v jeho nepřítomnosti. Při tomto jednání právní zástupkyně žalobkyně k výzvě soudu doplnila žalobu listinami prokazující posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní., právnická osoba, obsahu samotné žaloby a z provedených listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům:4. Ze smlouvy o flexibilní půjčce – revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 26. 1. 2023 soud zjistil, že úvěrový rámec byl sjednán ve výši 120 000 Kč s roční úrokovou sazbou ve výši 29,88 %. Výše minimální měsíční splátky činila 2,497 % z úvěrového rámce, tj. 2 996 Kč. Ze záhlaví smlouvy vyplývá, že žalovaný je ženatý, bydlí v podnájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost, je vyučen, pracuje jako podnikatel, jeho čistý měsíční příjem činí 80 000 Kč, jeho další měsíční příjem činí 20 000 Kč a další čistý měsíční příjem domácnosti činí 15 000 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil vyčerpání částky 120 000 Kč. Ve smlouvě pak byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč za prodlení s dlužnou splátkou. Žalovaný smlouvu podepsal prostřednictvím elektronických prostředků na dálku. V bodě 6. úvěrových podmínek jsou specifikovány podmínky, za kterých může být úvěr zesplatněn ze strany žalobkyně.5. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne 27. 11. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný je ženatý, bydlí v podnájmu, nemá žádné dítě, je podnikatel, výše jeho měsíčního příjmu činí 80 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 15 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti činí 42 000 Kč. Z potvrzení dále vyplývá, že dne 10. 1. 2023 byla osoba žalovaného prověřena v externích registrech JAP půjčka, MVSR, SOLUS, NRKI a CEE.6. Z výpisu čerpání úhrad a splátek vyplývá, že žalovaný na jistině vyčerpal celkem částku 158 550 Kč a na svůj dluh uhradil celkem 46 296 Kč, z čehož 41 204,88 Kč bylo započteno žalobkyní na jistinu úvěru, 799,92 Kč bylo započteno na pojištění, 552,90 Kč na úrok za hotovostní transakce, 4,55 Kč na úrok za pojistné a 3 733,75 Kč bylo započteno na úrok.7. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný v době žádosti o úvěr od žalobkyně splácel více poměrně vysokých úvěrů, avšak neměl žádné potíže s platební morálkou, a to ani u již dříve splacených úvěrů.8. Z přehledu MLS klienta vyplývá, že zbývající částka, s níž mohl disponovat po odečtení všech nákladů, činila 38 339 Kč, zbývající MLS domácnosti pak činila 35 789 Kč.9. Z výpisu z účtu žalovaného vedeného v Eurech za období od 28. 10. 2022 do 24. 1. 2023 bylo zjištěno, že příjem žalovaného činil celkem 8 938 Euro. Z výpisu z účtu žalovaného vedeného v české měně za období od 28. 10. 2022 do 24. 1. 2023 bylo zjištěno, že příjem žalovaného přesáhl 200 000 Kč.10. Žalobkyně žalovanému dne 26. 1. 2023 zaslala předžalobní výzvu k plnění.11. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) účinného od 1. 1. 2014.12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále též jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.14. Podle § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.15. Podle § 2002 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.16. Podle § 1970 o. z. věta první po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.17. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ačkoli žalobkyně nesporně dostála svým povinnostem, jež jí ukládá ustanovení § 2395 o. z., resp. svým povinnostem smluvním, žalovaný přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne řádně nesplnil svůj závazek ze smlouvy o revolvingovém úvěru a dostal se tak do prodlení se splněním tohoto svého závazku. Jelikož se žalovaný ocitl vůči žalobkyni v prodlení se splněním peněžitého závazku, je kromě dlužné jistiny povinen uhradit mu též zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.18. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 4 790 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“) ve výši 4 x 5 900 Kč za čtyři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé, předžalobní výzva k plnění, účast u jednání dne 24. 6. 2024), celkem 23 600 Kč, 4 x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 4 AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby, celkem 1 200 Kč náhrada za promeškaný čas strávený cestou k jednání soudu a zpět (Brno – Třebíč a zpět) v rozsahu 4 půlhodiny, tj. 4 x 100 Kč, celkem 400 Kč, cestovné ve výši 2 701,16 Kč za cestu z Prahy do Třebíče a zpět vozidlem Škoda Octavia, RZ , SPZ, , za 150 km (zpáteční cesta) při průměrné spotřebě 4,3 l/100 km, použitém palivu motorová nafta s cenou dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. ve výši 38.70 Kč za litr a náhradě za použití vozidla dle téže vyhlášky ve výši 5,60 Kč/km, tj. celkem 1 089,61 Kč, avšak žalobkyně požaduje uhradit pouze částku 249,62 Kč (částku 744,81 Kč uhradit nepožaduje z důvodu dvou jednání u téhož soudu).19. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“), neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu.20. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.