12 C 260/2023-197 — Okresní soud v Třebíči

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku ve výši 604 381,80 Kč s dalším příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným jako smluvními stranami.2. Opatrovník žalovaného v průběhu řízení namítl soudu přihlédnout k nedostatečnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně.3. Při právním hodnocení věci vycházel soud z předložených listin – smlouvy o hotovostním úvěru, výpisu z účtu žalovaného číslo , č. účtu, , potvrzení o čerpání úvěru, potvrzení o podpisu smlouvy, úvěrové podmínky, karty úvěruschopnosti, CCB, dokladu o refinancování, splátkového kalendáře úvěru, ztráty výhody splátek a zesplatnění úvěru vč. potvrzení o odeslání, předžalobní výzvy vč. potvrzení o odeslání, úvěrové zprávy, potvrzení o platbě.4. Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci:V řízení bylo prokázáno, že žalovaný jako dlužník uzavřel řádně za splnění podmínek ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb. řádně s žalobkyní dne 19. 9. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, v částce celkem 610 000 Kč, za sjednaný úrok 9,49 %, následně však neplnil své smluvní povinnosti ze smlouvy vyplývající, tedy především řádně čerpaný úvěr sjednaným způsobem splácet, pročež žalobkyně přistoupila k výzvě na úhradu nesplacené části úvěru, vč. smluvních úroků a smluvní pokuty. I přes výzvu žalovaný splatné závazky dosud řádně nesplnil.5. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.6. Ačkoli žalobkyně dostála svým povinnostem, jež jí ukládá ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, resp. svým povinnostem smluvním, žalovaný přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne řádně nesplnil splatný předmět smlouvy o úvěru a dostal se tak do prodlení se splněním závazku. V důsledku této skutečnosti je žalovaný kromě nesplacené jistiny úvěru, sjednaného úroku, nákladů na vymáhání a poplatků povinen hradit i tzv. „zákonný“ úrok z prodlení v návaznosti na ustanovení § 1970 občanského zákoníku.7. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, spočívající v soudním poplatku ve výši 30 220 Kč, navýšené odměně advokáta o 21 % DPH ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za 8 úkonů právní služby ve výši celkem 85 920 Kč, 8 paušálních částek náhrady výdajů podle cit. zákona ve výši celkem 2 850 Kč a nákladů cestovného a náhrady za promeškaný čas ke třem jednáním soudu ve výši celkem 5 035,09 Kč.8. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu.