12 C 343/2025-34 — Okresní soud v Třebíči

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalovaným vyklidit byt označený ve výroku rozsudku a uhradit dlužné nájemné a zálohy na služby.2. Se souhlasem obou účastníků soud ve věci jednal a rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a o.s.ř.. Žalovaní zůstali ve věci bez vyjádření.3. Soud, vycházeje ze znění podané žaloby a vyjádření účastníků, provedl ve věci dokazování zejména listem vlastnictví č. , hodnota, , smlouvou o nájmu bytu ze dne 29. 1. 2025, výzvou k odstranění závadného chování ze dne 1. 9. 2025, obálkou s dodejkou Cahová (výzva), obálkou s dodejkou Caha (výzva), emailem – informace o zaslání výzvy k odstranění závadného chování, výpovědní z nájmu bytu ze dne 17. 9. 2025, obálkou s dodejkou Caha (výpověď), obálkou s dodejkou Cahová (výpověď), emailem – vyklizení a předání bytu z důvodu ukončení nájmu.4. Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci:Dne 29. 1. 2025 byla mezi žalobkyní a žalovanými jako smluvními stranami uzavřena nájemní smlouva, kterou žalobkyně jako vlastník a pronajímatel přenechala jmenovaným byt č. , Anonymizováno, /2, Anonymizováno, v , Anonymizováno, čp. , Anonymizováno, na , adresa, v , Anonymizováno, , a to na dobu určitou do 31. 1. 2027. V nájemní smlouvě se žalovaní zavázali platit v souvislosti s nájmem a službami celkem 16 500 Kč měsíčně, a to vždy do 20 - tého dne v měsíci. Za období od 7/2025 do 9/2025 pak žalovaní neuhradili žalobkyni na nájmu celkem 49 500 Kč, přičemž v souladu s ust. § 2291 občanského zákoníku jim byla dána výpověď z nájmu a nájem tak skončil ke dni 19. 9. 2025.5. I přes výzvu však žalovaní dlužné nájemné neuhradili a byt nevyklidili.6. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ust. §§ 1040 a 2.235 a násl. občanského zákoníku, otázku úroku z prodlení pak posuzoval podle ustanovení § 1970 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku v platném znění.7. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že je na místě žalobě jako zcela důvodné vyhovět. Žalovaným nesvědčí žádný právní důvod k užívání bytu, činí takto dlouhodobě bez souhlasu žalobkyně. Žaloba na vyklizení je tak ve smyslu ust. § 1040 zák. č. 89/2012 Sb., zcela opodstatněná, a soud z výše uvedených důvodů žalobě na vyklizení výrokem I. vyhověl.8. V projednávané věci je pak i nepochybné, že ačkoli žalobkyně jako pronajímatel předala žalovaným jako nájemcům byt ve stavu způsobilém k řádnému užívání a zajistila tak plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním předmětu nájmu bytu, žalovaní nedostáli svým povinnostem zákonným smluvním povinnostem, tedy povinnostem platit pronajímateli sjednané nájemné a služby. S ohledem na výše uvedené proto soud vyhověl návrhu žalobkyně na zaplacení dlužného nájmu a služeb výrokem II. v plném rozsahu, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení.9. O nákladech řízení rozhodl soud na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci ovládající předmětné řízení, obsažené explicitně v ustanovení § 142 odst.1 občanského soudního řádu, podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Plně úspěšné žalobkyni ve věci pak byla proti žalovaným přiznána náhrada nákladů řízení, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a 2 475 Kč, stanovené podle položky 4-1. písm. c) a 1-1b) Sazebníku soudních poplatků jako přílohy k zákonu o soudních poplatcích, a dále odměny advokáta, stanovené podle vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby ve výši 3 x 2 300 Kč, 3 úkony právní služby ve výši a 3 x 3 100 Kč a 3 režijních paušálů po 450 Kč podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu.