12 C 348/2025-11 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou domáhala se žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 54 800 Kč z titulu dlužného nájemného.Se souhlasem obou procesních stran soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a o.s.ř., žalovaný zůstal ve věci bez vyjádření.Soud, vycházeje ze znění podané žaloby, provedl dále dokazování zejména listem vlastnictví č. , hodnota, pro k.ú. , adresa, , smlouvou o nájmu ze dne 24. 3. 2022, upomínkou č. , hodnota, vč. dokladu o odeslání, upomínkou č. , hodnota, vč. dokladu o odeslání, výpovědí vč. dokladu o odeslání, předžalobní výzvou vč. dokladu o odeslání, e-mailovou komunikací.Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci:Dne 24. 3. 2022 uzavřel žalovaný jako nájemce s žalobkyní jako pronajímatelem nájemní smlouvu, na základě níž si pronajal dům č.p. 31 v Lesonicích, stojící na pozemku p.č. st. 23/1 a pozemek p.č. 299/52. Nájemní smlouvou se žalovaný zavázal platit za pronájem nájemné, a to ve výši 9 000 Kč splatné vždy nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce. Pro případ prodlení se žalovaný zavázal v souladu s čl. 5.3. a 5.4. nájemní smlouvy hradit náklady za zaslané upomínky ve výši 300 Kč, resp. 500 Kč.Žalovaný nezaplatil měsíční nájemné splatné ke dni 15. 5. 2024, ani žádnou další platbu. Ze strany žalobkyně byly žalovanému zaslány dvě upomínky, ve kterých byl vyzván k doplacení dlužné částky, a poté i výpověď z nájmu. Užívací právo žalovaného tak zaniklo ke dni 30. 9. 2024.Doposud tak žalovaný i přes výzvu žalobkyni dluží celkem 54 800 Kč, sestávající z dlužného nájemného za květen – září 2024 a zpoplatněné upomínky.Po právní stránce soud posuzoval věc podle ust. § 2.235 a násl. občanského zákoníku otázku úroku z prodlení pak posuzoval podle ustanovení § 1970 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku v platném znění.V projednávané věci je tedy nepochybné, že ačkoli pronajímatel předal žalovanému jako nájemci nemovitost ve stavu způsobilém k řádnému užívání a zajistil tak plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním předmětu nájmu bytu, žalovaný nedostál svým povinnostem zákonným smluvním povinnostem, tedy povinnostem platit pronajímateli sjednané nájemné.S ohledem na výše uvedené pak soud vyhověl návrhu žalobkyně v plném rozsahu a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části pod bodem I. tohoto rozhodnutí.O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku, odměny advokáta za 3 úkony právní služby ve výši 3 x 3 300 Kč dle. § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení a třech paušálních náhradách po 450 Kč dle § 13 téže vyhlášky.Konkrétní způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.