5 C 205/2025-28 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 5. 2. 2025 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 49 154,88 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, a žalovanou byla dne 9. 11. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit tuto částku a zaplatit právnímu předchůdci žalobce další částku 29 772 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 20 275 Kč při úrokové sazbě 14,75 % ročně, poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 135 Kč splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 3 043 Kč. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalované při uzavírání smlouvy vycházel právní předchůdce žalobce z údajů o příjmech a poměrech žalované v žádosti o úvěr, ze kterých vyplynulo, že žalovaná bydlela v podnájmu, její čistý měsíční příjem ze zaměstnání činil 13 678 Kč a její odhadované měsíční výdaje měly činit 5 200 Kč. Žalovaná dosud na splnění svých závazků ze smlouvy zaplatila ve třech splátkách celkem 3 000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 byla předmětná pohledávka vůči žalované s účinností ke stejnému dni 29. 5. 2024 postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Po postoupení pohledávky dosud žalovaná spornou částku žalobci ani částečně nezaplatila a nereagovala ani na výzvu žalobce zaslanou jí před zahájením řízení.2. Žalobce i žalovaná se práva účasti na soudním jednání vzdali a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.3. Soud provedl dokazování žádostí žalované o úvěr z 9. 11. 2022, smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, včetně smluvních podmínek právního předchůdce žalobce, tabulkou umoření úvěru, smlouvou o postoupení pohledávek z 29. 7. 2024 včetně její přílohy, oznámením o postoupení pohledávky z 29. 7. 2024 včetně podacího lístku a výzvou žalobce zaslanou žalované z 31. 10. 2024 včetně podacího lístku. Na základě těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovanou zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, a žalovanou byla dne 9. 11. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit tuto částku a zaplatit právnímu předchůdci žalobce další částku 29 772 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 20 275 Kč při úrokové sazbě 14,75 % ročně, poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 135 Kč splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 3 043 Kč. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalované při uzavírání smlouvy vycházel právní předchůdce žalobce z údajů o příjmech a poměrech žalované v žádosti o úvěr, ze kterých vyplynulo, že žalovaná bydlela v podnájmu, její čistý měsíční příjem ze zaměstnání činil 13 678 Kč a její odhadované měsíční výdaje měly činit 5 200 Kč. Žalovaná dosud na splnění svých závazků ze smlouvy zaplatila ve třech splátkách celkem 3 000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 byla předmětná pohledávka vůči žalované s účinností ke stejnému dni 29. 5. 2024 postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Za tohoto skutkového stavu závisí rozhodnutí soudu zejména na posouzení platnosti této smlouvy.4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření předmětné smlouvy poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 stejného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou stejného zákona, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.5. Z údajů v žádosti žalované o předmětný spotřebitelský úvěr vyplývá, že žalovaná bydlela v nájmu a její čistý měsíční příjem ověřený z výplatních pásek činil 13 678 Kč. Jako odhadované měsíční výdaje uvedla 5 200 Kč. Tyto tvrzené měsíční výdaje jsou zjevně podhodnocené, nemohou odpovídat realitě, neboť je soudu známo, že jen za nájem bytu by musela žalovaná zaplatit podstatně více než jsou jí tvrzené měsíční výdaje, a tato skutečnost musela být osobě jednající za právního předchůdce žalobce zcela zřejmá. Je proto třeba dovodit, že úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy nebyla ze strany právního předchůdce žalobce řádně zkoumána dle shora citovaného ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a dle § 87 odst. 1 stejného zákona se tak jedná o smlouvu neplatnou. Z výpisu z obchodních knih právního předchůdce žalobce označených jako tabulka umoření je přitom zřejmé, že žalovaná na splnění svých závazků z předmětné smlouvy zaplatila právnímu předchůdci žalobce ve splátkách 3 000 Kč a rozdíl mezi jistinou úvěru a již zaplacenými splátkami žalovanou činí 22 000 Kč. Právě v této výši proto soud žalobě ve věci samé vyhověl včetně zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky, tedy ode dne 10. 5. 2024, neboť tímto dnem se žalovaná vůči žalobci ocitla v prodlení se splněním peněžitého dluhu, a žalobci vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění. Přiznanou částku s příslušenstvím uložil soud žalované zaplatit v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalované ve splátkách. Ve zbývající části pak žalobu jako nedůvodnou zamítl.6. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný a převážně úspěšná byla v řízení žalovaná, které žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.