5 C 232/2023-157 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 31. 8. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost vyklidit nemovitosti ve vlastnictví žalobce zapsané u , právnická osoba, pro Vysočinu, katastrální pracoviště , adresa, , na LV č. , hodnota, pro obec a k. ú. , adresa, (dále jen předmětné nemovitosti). Žalobu odůvodnil tím, že ohledně předmětných nemovitostí byla mezi účastníky uzavřena dne 9. 3. 2021 nájemní smlouva na dobu jednoho roku od uzavření smlouvy, nájemné bylo sjednáno na 20 000 Kč měsíčně. Žalovaný nezaplatil žalobci sjednané nájemné za měsíce březen až květen 2021 včetně a porušil tak svoji povinnost vyplývající ze smlouvy zvlášť závažným způsobem. Žalobce proto žalovanému zaslal prostřednictvím datové schránky dne 27. 5. 2021 výpověď z nájmu, ve které žalovaného vyzval k vyklizení předmětných nemovitostí do pěti pracovních dnů ode dne doručení výzvy. Tato výzva byla žalovanému doručena 17. 6. 2021. I v případě neplatnosti výpovědi by nájemní smlouva skončila ke dni 9. 3. 2022. Žalovaný dosud předmětné nemovitosti bez jakéhokoliv právního titulu stále užívá a nereagoval ani výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení.2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že k nezaplacení nájemného za měsíce březen až květen 2021 došlo v důsledku pandemie covid 19 a od té doby žalobci sjednané nájemné platí. Výpověď nájemní smlouvy nebyla žalovanému nikdy doručena a žalobce nesplnil ani svůj závazek zaplatit žalovanému částku 300 000 Kč jako pomoc v souvislosti s pandemií covid 19 a nestaral se o předmětné nemovitosti řádně jako jejich vlastník. Žalovaný má přitom zájem o pokračování nájemní smlouvy za podmínek, za jakých byla mezi účastníky původně sjednána.3. Rozhodnutí soudu záviselo zejména na posouzení aktivní legitimace žalobce a existence či neexistence právního titulu žalovaného k užívání předmětných nemovitostí. Ohledně určení vlastnictví předmětných nemovitostí probíhal u Okresního soudu v Třebíči spor pod sp. zn. 7 C 176/2021, ve kterém se žalovaný vůči žalobci domáhal určení, že je vlastníkem předmětných nemovitostí i dalších nemovitostí v k. ú. , adresa, . Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 7. 11. 2022, č.j. 7 C 176/2021-273, byla žaloba ve věci samé zamítnuta a v žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 31 300 Kč. Tento rozsudek byl rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 17. 7. 2024, č.j. 27 Co 20/2023-440, ve výroku ve věci samé potvrzen, ve výroku o nákladech řízení změněn, a byla žalovanému uložena povinnost zaplatit náklady odvolacího řízení. Dovolání žalovaného proti tomuto rozsudku pak bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 4. 2025, č.j. 23 Cdo 494/2025-551, odmítnuto, a byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci náklady dovolacího řízení. Rozsudek soudu prvního stupně je tak již pravomocný. Dle výpisu z katastru nemovitostí pak vyplývá, že je jako vlastník předmětných nemovitostí zapsán žalobce, a stav zápisu je tak v souladu se stavem právním.4. Z nájemní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 9. 3. 2021 ohledně nájmu předmětných nemovitostí soud zjistil, že dle článku II.1 smlouvy byla smlouva uzavřena na dobu určitou, a to na dobu jednoho roku ode dne uzavření smlouvy. Možná prolongace smlouvy po uplynutí této doby nebyla ve smlouvě řešena. V článku II.4 věta druhá smlouvy bylo ujednáno, že je pronajímatel oprávněn vypovědět smlouvu bez výpovědní doby, pokud nájemce poruší smlouvu zvlášť závažným způsobem, a to v souladu s § 2291 odst. 2 občanského zákoníku.5. Podle § 1012 věta první občanského zákoníku má vlastník právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Podle § 1040 odst. 1 občanského zákoníku kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.6. V projednávané věci není mezi účastníky je skutkově nesporné, že žalovaný předmětné nemovitosti ve vlastnictví žalobce stále užívá. Veškerá jeho práva k těmto nemovitostem založená nájemní smlouvou z 9. 3. 2021 zanikla uplynutím doby, na kterou byla smlouva uzavřena, tedy dnem 9. 3. 2022, a není proto relevantní, zda byla smlouva před uplynutím doby nájmu žalobcem vypovězena či ne, ani skutečnost, že žalovaný doložil, že žalobci stále platí v nájemní smlouvě sjednané nájemné ve výši 20 000 Kč, či mu snad žalobce dluží nějakou částku z titulu slíbené pomoci. Podstatné pro rozhodnutí soudu pouze je, že žalovaný užívá předmětné nemovitosti bez jakéhokoliv právního titulu a bez souhlasu žalobce, což bylo v řízení jednoznačně prokázáno. Žaloba na vydání předmětných nemovitostí je tak důvodná. Soud jí proto vyhověl a uložil žalovanému povinnost k jejich vydání do jednoho měsíce od právní moci rozsudku, neboť dospěl k závěru, že je vzhledem k povaze věci odůvodněno poskytnutí delší lhůty k plnění oproti obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř. a poskytnutou lhůtu lze považovat za odpovídající ke splnění povinnosti uložené žalovanému.7. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve věci úspěšnému žalobci. Tyto náklady představují zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a náklady právního zastoupení advokátem, a to odměny advokáta za tři hlavní úkony po 1 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému před zahájením řízení a podání žaloby) a za dva hlavní úkony za účast na dvou jednáních soudu v roce 2025 po 2 300 Kč dle § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném v době realizace jednotlivých úkonů, tři paušální náhrady po 300 Kč a dvě paušální náhrady po 450 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky platné v době zahájení řízení a § 13 odst. 4 téže vyhlášky ve znění platném v roce 2025, náhradu za ztrátu času ve výši 2 400 Kč za dvě jízdy k jednáním soudu , adresa, a zpět dle § 14 odst. 3 téže vyhlášky, cestovní náhradu za jízdu ke dvěma jednáním soudu , adresa, a zpět vozidlem Volvo XC 90 ve výši 2 522 Kč za každou z jízd (310 km při paušální náhradě 5,80 Kč za jeden km dle § 1 písm. b/ vyhl. č. 475/2024 Sb., ceně paliva motorová nafta 34,70 Kč za jeden litr dle § 4 písm. c/ téže vyhlášky při soudem odhadnuté spotřebě vozidla 6 litrů na 100 km, neboť skutečnou normovanou spotřebu nebylo možné z technického průkazu vozidla zjistit) a 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 3 852 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně. Celkem tak náklady řízení žalobce činí 24 196 Kč a soud je uložil žalovanému zaplatit v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal výjimečné důvody pro stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách.