5 C 253/2025-20 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 1. 4. 2025 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 21 967,88 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o osobní kreditní kartě uzavřené mezi účastníky. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla dne 4. 9. 2013 uzavřena smlouva o osobní kreditní kartě č. , tel. číslo, , na základě které se žalobce zavázal vydat žalované kreditní kartu specifikovanou ve smlouvě a poskytnout jí úvěr za podmínek stanovených smlouvou, a žalovaná se zavázala úvěr splatit způsobem stanoveným ve smlouvě. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobce a jeho obchodní podmínky ke kreditním kartám i sazebník žalobce a jeho oznámení o úrokových sazbách. Schopnost žalované splácet úvěr byla posouzena s odbornou péčí, přičemž žalobce vycházel mimo jiné z informací získaných z bankovních i nebankovních registrů a komplexně vyhodnotil celkovou finanční situace žalované. Na základě předmětné smlouvy poskytl žalobce žalované úvěr ve výši 20 000 Kč na dobu neurčitou. Žalovaná začala čerpat úvěr dne 4. 9. 2013 a zavázala se vyčerpanou jistinu úvěru včetně úroku z vyčerpané jistiny splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši jedné dvacetiny vyčerpané jistiny úvěru. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou měsíčních splátek a poté, co nereagovala ani na výzvu žalobce, odstoupil žalobce dne 22. 1. 2025 od smlouvy. Ke dni 5. 2. 2025 činil dluh žalované vůči žalobci na vyčerpané jistině úvěru a smluvních poplatcích 21 967,88 Kč. Žalovaná tuto částku žalobci dosud ani částečně nezaplatila a nereagovala ani na výzvu žalobce zaslanou jí před zahájením řízení.2. Žalobce i žalovaná se práva účasti na jednání soudu vzdali a soud proto dle § 115 a/ o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.3. Soud provedl dokazování smlouvou o osobní kreditní kartě č. , tel. číslo, , uzavřenou mezi účastníky dne 4. 9. 2013, standardní informací o spotřebitelském úvěru, všeobecnými i úvěrovými podmínkami žalobce, sazebníkem žalobce a jeho oznámením o úrokových sazbách, výpisem z obchodních knih žalobce ohledně předmětného úvěru, oznámením žalobce o odstoupení od smlouvy z 22. 1. 2025 včetně dokladu o jejím odeslání a výzvou žalobce z 14. 2. 2025 včetně podacího archu. Na základě těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovanou v řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 4. 9. 2013 uzavřena smlouva o osobní kreditní kartě č. , tel. číslo, , na základě které se žalobce zavázal vydat žalované kreditní kartu specifikovanou ve smlouvě a poskytnout jí úvěr za podmínek stanovených smlouvou, a žalovaná se zavázala úvěr splatit způsobem stanoveným ve smlouvě. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobce a jeho obchodní podmínky ke kreditním kartám i sazebník žalobce a jeho oznámení o úrokových sazbách. Schopnost žalované splácet úvěr byla posouzena s odbornou péčí, přičemž žalobce vycházel mimo jiné z informací získaných z bankovních a nebankovních registrů a komplexně vyhodnotil celkovou finanční situaci žalované, přičemž tento způsob ověření úvěruschopnosti žalované považuje soud vzhledem k výši úvěrového rámce za dostačující. Na základě předmětné smlouvy poskytl žalobce žalované úvěr ve výši 20 000 Kč na dobu neurčitou. Žalovaná začala čerpat úvěr dne 4. 9. 2013 a zavázala se vyčerpanou jistinu úvěru včetně úroku z vyčerpané jistiny splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši jedné dvacetiny vyčerpané jistiny úvěru. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou měsíčních splátek a poté, co nereagovala ani na výzvu žalobce, odstoupil žalobce dne 22. 1. 2025 od smlouvy. Ke dni 5. 2. 2025 činil dluh žalované vůči žalobci na vyčerpané jistině úvěru a smluvních poplatcích 21 967,88 Kč. V tomto rozsahu proto žalovaná dosud svoje závazky vyplývající ze smlouvy nesplnila a nereagovala ani na výzvu žalobce zaslanou jí před zahájením řízení. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok z obchodních knih žalobce vedených certifikovaným bankovním softwarem a o správnosti výpočtu nemá soud pochyb. Žalovaná se rovněž dnem následujícím po splatnosti jednotlivých splátek úvěru ocitla vůči žalobci v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci tak dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobce požadovaná výše úroků odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Soud proto žalobě ve věci samé včetně příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalované ve splátkách.4. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku ve výši 879 Kč, odměny advokáta ve výši 1 200 Kč za tři hlavní úkony po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalované před zahájením řízení obsahující skutkový i právní rozbor věci a podání žaloby) dle § 14 b/ odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14 b/ odst. 5 téže vyhlášky a 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 315 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně.