7 C 120/2025-33 — Okresní soud v Třebíči

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhá se žalobkyně po žalované zaplacení částky 10 961 Kč z titulu dosud neuhrazené kupní ceny za dodávku elektřiny s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny č. , hodnota, ze dne 4. 8. 2024.Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále též jen „o.s.ř.“) ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, přičemž při právním hodnocení věci vycházel z předložených listin v kontextu se skutkovými tvrzeními obsaženými v podané žalobě. Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci:Mezi účastníky byla dne 4. 8. 2024 uzavřena Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě, které se žalobkyně zavázala dodávat žalované elektřinu pro potřeby domácnosti do odběrného místa na adrese , adresa, , a žalovaná se zavázala za odebranou elektřinu platit cenu stanovenou v platném ceníku žalobkyně. V období 17. 9. 2024 do 13. 12. 2024 dodala žalobkyně žalované celkem 1,216 MWh elektřiny v ceně 8 798,79 Kč (vč. daně za elektřinu). Tuto částku plus 500 Kč za upomínku žalobkyně žalované vyfakturovala daňovým dokladem č. , hodnota, splatným dne 31. 12. 2024. Vzhledem k tomu, že žalovaná na zálohách uhradila celkem 2 200 Kč, byla povinna dle uvedeného daňového dokladu žalobkyni zaplatit 8 399 Kč. V období 14. 12. 2024 do 28. 1. 2025 dodala žalobkyně žalované celkem 0,148 MWh elektřiny v ceně 1 562,46 Kč (vč. daně za elektřinu). Tuto částku plus 1 000 Kč za upomínky žalobkyně žalované vyfakturovala daňovým dokladem č. , hodnota, splatným dne 19. 2. 2025. Na žádnou ze shora uvedených faktur však žalovaná ničeho neuhradila. Žalobkyně žalované zaslala dne 8. 3. 2025 předžalobní výzvu.Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil podle ust. 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) a dále dle zákona č. 458/2000 Sb. (dále též jen „EZ“), a ve vztahu k úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.Podle § 28 odst. 2 písm. j) EZ zákazník je povinen uhradit dodavateli poslední instance dodávku elektřiny podle § 12a, a to od okamžiku zahájení této dodávky.V rozsahu tvrzeném žalobkyní žalovaná nesplnila svoji povinnost vyplývající z řádně uzavřené smlouvy mezi účastníky tím, že nezaplatila žalobkyni sjednanou cenu dodané elektřiny. Žalovaná se rovněž dnem následujícím po splatnosti shora uvedeného daňového dokladu ocitla vůči žalobkyni v prodlení se splněním peněžitého závazku a žalobkyni proto dle § 1968 a § 1970 o. z. a žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobkyní požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení žalované. Soud proto žalobě ve věci samé včetně žalobkyní požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalované ve splátkách.O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal.O nákladech řízení soud rozhodoval v souladu s ust. § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), dle kterého i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části. S ohledem na skutečnost, že žaloba byla zamítnuta pouze části týkající se požadovaných zákonných úroků z prodlení, aplikoval soud citované zákonné ustanovení a žalobkyni přiznal proti žalované právo na právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 800 Kč, paušální částka náhrada výdajů nezastoupeného účastníka řízení dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. 3 x 100 Kč za podání ve věci samé.Lhůta k úhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.