7 C 13/2025-34 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou domáhá se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 15 679,03 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení a smluvního úroku z úvěru z titulu úvěrové smlouvy uzavřené dne 7. 10. 2019 mezi právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, .) a žalovaným. Jednalo se o smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet (Konsolidace půjček).K nařízenému jednání se nedostavil žádný z účastníků a věc byla proto dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) projednána v jejich nepřítomnosti.Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že žalovaný uzavřel dne 7. 10. 2019 s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet (Konsolidace půjček). Celková výše úvěru byla sjednána na částku 180 000 Kč. Sjednaná roční úroková sazba činila 11,90 %. Žalovaný se smlouvou zavázal splatit úvěr v 50 měsíčních splátkách po 5 037,42 Kč (včetně pojistného), počínaje dnem 20. 11. 2019. Žalovaný však splátky úvěru řádně nehradil, když se opakovaně ocitl v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek (viz platební historie č.l. 23 – 25). V důsledku prodlení žalovaného byl úvěr zesplatněn ke dni 23. 1. 2024, což právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila písemně dopisem ze dne 24. 1. 2024. Ke dni zesplatnění úvěru představovala dlužná jistina částku 16 780,48 Kč, smluvní úrok činil 787,32 Kč, úroky z prodlení činily 547,02 Kč, dlužné měsíční poplatky za vedení úvěru a dlužné náklady upomínání činily 4 216 Kč. Celková částka ke dni zesplatnění tak činila 22 330,82 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2024 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno právní předchůdkyní žalobkyně dopisem ze dne 30. 9. 2024, odeslaným dne 8. 10. 2024. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaný nemá žádné jiné finanční závazky. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně předložil potvrzení o výši příjmu ze dne 19. 9. 2019, z něhož bylo zjištěno, že je od 1. 6. 2018 zaměstnán na dobu neurčitou ve společnosti , právnická osoba, , kde výše jeho průměrného měsíčního příjmu za poslední 3 měsíce činila 27 333 Kč. Ze mzdy žalovaného nebyly prováděny žádné srážky. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že má jednu vyživovací povinnost a úvěr u Air bank, a.s., kde zbývá doplatit 55 550 Kč a měsíční splátka činí 5 000 Kč. Lustrací v registrech NRKI/BRKI právní zástupkyně žalobkyně zjistila, že žalovaný má celkem 3 závazky, kdy měsíčně splácí celkem 8 856 Kč. Poskytnutý úvěr byl přitom sjednán za účelem konsolidace předchozích závazků žalovaného. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně žalovanému zaslána dne 20. 11. 2024.Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) účinného od 1. 1. 2014.Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ačkoli právní předchůdkyně žalobkyně dostála všem svým povinnostem, jež jí ukládá citované ustanovení § 2395 o. z. a jemu následující, jakož i sjednaným povinnostem smluvním, žalovaný ji porušováním sjednaných podmínek smlouvy o úvěru přiměl k jeho zesplatnění, přičemž přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne nepoukázal žalobkyni (ani její právní předchůdkyni) splatnou finanční hotovost a dostal se tak do prodlení se splněním tohoto svého závazku. Mezi smluvními stranami byl též platně sjednán úrok z úvěru. Vzhledem k tomu, že rozsah žalobou uplatněného nároku specifikovaný ve výroku I. tohoto rozsudku nebyl žalovaným v řízení nikterak zpochybněn, soud jej má za prokázaný listinami předloženými žalobkyní a v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními, uložil soud žalovanému povinnost k jeho úhradě k návrhu žalobkyně výrokem I. tohoto rozsudku.V části žaloby týkající se příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení má pak soud za zcela prokázané, že žalovaný se neuhrazením dlužné částky dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalobkyně tak důvodně ve smyslu shora uvedeného zákonného ustanovení uplatnila proti žalovanému i právo na zaplacení úroku z prodlení z části v kapitalizované podobě. Výše tohoto úroku přitom odpovídá ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě i v této části vyhověl.O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna advokáta ve výši 2 x 300 Kč za dva poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva) dle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“) ve znění účinném do 31. 12. 2024 a ve výši 1 x 400 Kč za jeden poskytnutý úkon právní služby (písemné podání nebo návrh ve věci samé) dle § 14b odst. 1 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025, 3 x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby.Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku) jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty (dále též jen „DPH“), neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu.Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.