7 C 32/2025-30 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou domáhá se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 150 940,06 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení a smluvního úroku z úvěru z titulu úvěrové smlouvy uzavřené dne 31. 8. 2018 mezi právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, .) a žalovaným.K nařízenému jednání se nedostavil žádný z účastníků. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal v jejich nepřítomnosti.Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že žalovaný uzavřel dne 31. 8. 2018 s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru. Celková výše úvěru byla sjednána na částku 300 000 Kč. Úvěr byl určen na konsolidaci půjček. Sjednaná roční úroková sazba činila 8,70 %. Žalovaný se smlouvou zavázal splatit úvěr pravidelných měsíčních splátkách po 4 056 Kč měsíčně, a to vždy do 20. dne v kalendářním měsíci počínaje dnem 20. 9. 2018. Žalovaný však splátky úvěru řádně nehradil a přípisem ze dne 1. 5. 2024 byl právní předchůdkyní žalobkyně upozorněn na možnost zesplatnění úvěru. V důsledku prodlení žalovaného byl úvěr zesplatněn ke dni 2. 6. 2024, což právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila písemně dopisem ze dne 2. 6. 2024. Ke dni zesplatnění úvěru činila celková dlužná částka 148 821 Kč. Aktuální výše dlužné částky byla zjištěna z „podkladů pre súdne konanie“ předložených žalobkyní, které obsahují přehled čerpání úvěru a jednotlivé splátky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 7. 2024 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 1. 8. 2024. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, jaké má žalovaný závazky, přičemž právě na jejich konsolidaci byl poskytnutý úvěr určen. Měsíční splátky úvěrů žalovaného v době před uzavřením smlouvy činily celkem 2 065 Kč. Žalovaný měl příjem z pracovního poměru u společnosti , právnická osoba, ve výši 10 955 Kč měsíčně, což právní předchůdkyně žalobkyně ověřila výpisem z jeho osobního účtu. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně zaslána žalovanému dne 30. 9. 2024.Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) účinného od 1. 1. 2014.Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ačkoli právní předchůdkyně žalobkyně dostála všem svým povinnostem, jež jí ukládá citované ustanovení § 2395 o. z. a jemu následující, jakož i sjednaným povinnostem smluvním, žalovaný ji porušováním sjednaných podmínek smlouvy o úvěru přiměl k jeho zesplatnění, přičemž přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne nepoukázal žalobkyni (ani její právní předchůdkyni) splatnou finanční hotovost a dostal se tak do prodlení se splněním tohoto svého závazku. Mezi smluvními stranami byl též platně sjednán úrok z úvěru. Vzhledem k tomu, že rozsah žalobou uplatněného nároku specifikovaný ve výroku I. tohoto rozsudku nebyl žalovaným v řízení nikterak zpochybněn, soud jej má za prokázaný listinami předloženými žalobkyní a v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními, uložil soud žalovanému povinnost k jeho úhradě k návrhu žalobkyně výrokem I. tohoto rozsudku.V části žaloby týkající se příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení má pak soud za zcela prokázané, že žalovaný se neuhrazením dlužné částky dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalobkyně tak důvodně ve smyslu shora uvedeného zákonného ustanovení uplatnila proti žalovanému i právo na zaplacení úroku z prodlení z části v kapitalizované podobě. Výše tohoto úroku přitom odpovídá ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě i v této části vyhověl.O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 6 038 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve zěnní účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „AT“) ve výši 3 x 7 140 Kč za 3 poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby), celkem 21 420 Kč, doplnění žalobních tvrzení ze dne 25. 6. 2025 nepovažuje soud za účelně vynaložené náklady, neboť tato tvrzení měla žalobkyně uvést již v samotné žalobě, 3 x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 4 AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby, celkem 900 Kč.Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“), neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu..Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.