5 C 43/2026-17 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 11. 11. 2025 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 2 265 Kč s příslušenstvím z titulu zaplacení nákladů žalobce na převoz žalované do zdravotnického zařízení a nákladů spojených s vyšetřením žalované. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce dne 28. 3. 2025 provedl převoz žalované do Nemocnice v Třebíči a při převozu za asistence policistů byly najety služebním vozidlem celkem 4 km. Ve zdravotnickém zařízení byl zjištěn pozitivní výsledek žalované na návykové látky THC. Za náklady na odběr a vyšetření krve žalované zaplatil žalobce zdravotnickým zařízením celkem 2 232 Kč a náklady na převoz žalované z , adresa, do Třebíče činily 33 Kč. Žalobce žalovanou k zaplacení sporné částky písemně vyzval a k jejímu zaplacení jí stanovil lhůtu do 7. 11. 2025.2. Žalovaná žalobci po zahájení řízení částku 2 265 Kč dne 13. 1. 2026 zaplatila. Již pravomocným usnesením Okresního soudu v Třebíči ze dne 21. 1. 2026, č.j. EPR 310150/2025-11, bylo v této části již řízení zastaveno. Předmětem řízení tak zůstalo pouze zaplacení zákonného úroku z prodlení a rozhodnutí o nákladech řízení.3. Žalobou uplatněný nárok je dluhem splatným na výzvu dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Žalobce žalovanou k zaplacení sporné částky vyzval písemnými výzvami datovanými 4. 8. 2025 a 8. 10. 2025, přičemž v první výzvě jí stanovil lhůtu k zaplacení do 3. 9. 2025 a ve druhé výzvě jí stanovil lhůtu k zaplacení do 7. 11. 2025. Obě výzvy byly zaslány na adresu , adresa, . Z výpisu z ISZR soud zjistil, že žalovaná měla od 25. 8. 2025 trvalé bydliště na adrese , adresa, . Před uplynutím lhůty k plnění tak měla žalovaná jiné bydliště, než na jaké jí bylo žalobcem doručováno. Za výzvu k plnění je tak třeba považovat žalobu, která byla žalované doručena společně s elektronickým platebním rozkazem 12. 1. 2026. Pokud tedy následující dny žalovaná žalobci spornou částku zaplatila, nemohla se ocitnout vůči žalobci v prodlení se splněním peněžitého dluhu dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku. V části týkající se zákonného úroku z prodlení proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.4. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř., neboť žalovaná zaplatila žalobci spornou částku až po zahájení řízení, a byla tak pro chování žalované vzata zpět žaloba, která byla podána důvodně. Žalobce byl v řízení neúspěšný ve zcela nepatrné části a soud proto žalobci přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení spočívající v náhradě nákladů právně nezastoupeného účastníka. Soud proto žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to tří paušálních náhrad po 100 Kč za opatření listinných důkazů, výzvu k plnění před zahájením řízení obsahující skutkový i právní rozbor věci a podání žaloby dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení.5. Protože žalobce byl jako Česká republika osvobozen od soudních poplatků dle § 11 odst. 2 písmeno a) zákona č. 549/1991 Sb. v platném znění, přešla v souvislosti s vyhovujícím rozhodnutím soudu ve věci samé poplatková povinnost dle § 2 odst. 3 téhož zákona na žalovaného. Soud proto žalované uložil zaplatit soudní poplatek ve výši 400 Kč stanovený dle položky 2.1 písm. a) přílohy k sazebníku soudních poplatků ve znění platném ke dni zahájení řízení na účet zdejšího soudu v obecné lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody k případnému výjimečnému umožnění plnění žalované ve splátkách nebo stanovení delší lhůty k plnění.