14 C 142/2021-54 — Okresní soud v Trutnově

1. Předmětem řízení je zaplacení částky 3.141,13 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení shora. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že jeho aktivní legitimace je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 29. 4. 2019 mezi žalobcem a společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen banka). Banka uzavřela se žalovaným dne 14. 5. 2009 smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, kterým se zavázala poskytnout žalovanému úvěr na sporožirovém účtu (dále kontokorent) do povoleného úvěrového limitu ve výši 10.000 Kč. Za poskytnutý kontokorent se žalovaný zavázal platit úrok ve výši 18,90 % společně s poplatky za služby. Žalovaný byl oprávněn úvěr čerpat s tím, že nesmí nepřekročit povolený limit a má povinnost úvěr splácet dohodnutým způsobem. Žalovaný své povinnosti nedodržel, když na účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek. Ten byl žalovaný povinen bance neprodleně uhradit, což neučinil ani na poslední výzvu banky ze dne 1. 11. 2018, v níž banka vypověděla smlouvu o sporožirovém účtu a dlužnou částku převedla ze sporožirového účtu na evidenční účet pro splácení pohledávky. Žalovaný dluží žalobci jistinu ve výši 3.141,13 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 298,20 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 147,21 Kč, smluvní úrok ve výši 18,90 % z jistiny a zákonný úrok z prodlení z jistiny od 2. 5. 2019 do zaplacení. Žalovaný ani po předžalobní výzvě dle § 142a odst. 1 o. s. ř. na dluh ničeho neuhradil. 2. Vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Žalobce v žalobě souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Přípisem doručeným se žalobou žalovanému do vlastních rukou dne 30. 10. 2021 byl žalovaný vyzván, aby do 7 dnů sdělil, zda souhlasí, aby soud ve věci rozhodl dle § 115a) o. s. ř. bez nařízení jednání s tím, že pokud vyjádření nebude soudu doručeno ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s tímto postupem souhlasí. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval, proto se má za to, že s tímto postupem souhlasí. Protože byly splněny podmínky dle 115a) o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 22. 11. 2021. 3. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů předložených žalobcem, tj. smlouvy o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu ze dne 14. 5. 2009, výzvy banky ze dne 1. 11. 2018, výpisu úvěru, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 5. 2019, včetně poštovního podacího archu, předžalobní výzvy ze dne 29. 5. 2019, včetně poštovního podacího archu. 4. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že na základě smlouvy ze dne 14. 5. 2009 právní předchůdce žalobce [právnická osoba], poskytl žalovanému kontokorentní úvěr do výše úvěrového limitu 10.000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši aktuální roční úrokové sazby, která činila v době uzavření smlouvy 17,90 %, následně 18,90 % p. a. Žalovaný porušil smlouvu a úvěr řádně nesplácel. S ohledem na vznik nepovoleného debetu na účtu banka přípisem ze dne 1. 11. 2018 vyzvala žalovaného k neprodlené úhradě částky 3.177,04 Kč sestávající z nepovoleného debetního zůstatku ve výši 3.141,13 Kč a úroků ve výši 35,91 Kč. Zároveň banka informovala žalovaného, že pohledávku převedla na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. Žalovaný dlužnou částku nesplatil, přičemž dle výpisu úvěru ke dni 1. 5. 2019 činila dlužná jistina 3.141,13 Kč, dlužný úrok 298,20 Kč a dlužný úrok z prodlení 147,21 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka vůči žalovanému z tohoto titulu postoupena s účinností k 1. 5. 2019 žalobci, žalovanému bylo bankou dne 21. 5. 2019 odesláno písemné oznámení o postoupení pohledávky na adresu uvedenou ve smlouvě. Následně byla žalovanému zaslána předžalobní výzva. Žalovaný je v řízení nečinný, netvrdí a neprokazuje, že by na dluh něco uhradil. <i>5. S ohledem na dobu uzavření smlouvy je třeba ve věci aplikovat právní úpravu účinnou do 31. 12. 2013. Dle § 497 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.) smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> 6. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou je nutno hodnotit jako smlouvu o úvěru. Smlouva byla uzavřena dle tehdy platného obchodního zákoníku. Žalovaný přečerpal sjednanou výši úvěrového limitu, čímž vznikl nepovolený debet ve výši 3.141,13 Kč, který žalovaný přes výzvy nesplatil. Žalobce se stal ve věci ke dni 1. 5. 2019 aktivně legitimován na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno písemně. Žalovaný nesplnil povinnost dlužníka vrátit poskytnuté prostředky a zaplatit úroky, proto mu byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 3.141,13 Kč se sjednaným úrokem ve výši 18,90 % p. a., který byl kapitalizován do 1. 5. 2019 a následně přiznán sjednanou sazbou. Žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve sjednané lhůtě splatnosti, proto byl žalobci v souladu s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. přiznán úrok z prodlení, který byl kapitalizován za dobu do 1. 5. 2019 a následně přiznán zákonnou procentní sazbou. 7. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o § 142 odst. 1 o. s. ř. Ve věci úspěšný žalobce zaslal žalovanému výzvu k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř., proto má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a hradil náklady právního zastoupení. Při určení výše odměny a nákladů zastoupení postupoval soud podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Dle tohoto ustanovení činí odměna za úkon právní služby 200 Kč a paušální částka jako náhrada výdajů za každý úkon právní služby 100 Kč Tyto částky přísluší za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby). Zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Dle § 137 odst. 3 o. s. ř. proto patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající DPH ve výši 21 %. Základem daně jsou odměna za zastupování a náhrady, tj. částka 900 Kč. Daň činí 189 Kč. Celkově bylo na nákladech řízení přiznáno 1.489 Kč (400 + 900 + 189 Kč). S ohledem na výsledek řízení je žalovaný povinen nahradit žalobci náklady řízení v této výši, které jsou splatné dle § 149 odst. l o. s. ř. k rukám zástupce žalobce. Žalobce se domáhal, aby odměna za 1 úkon právní pomoci byla stanovena dle § 7 advokátního tarifu, nikoliv dle § 14b tohoto předpisu. Soud dovodil, že v konkrétním sporu jsou splněny podmínky pro aplikaci § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobce vymáhá postoupené pohledávky soudní cestou ve větším množství případů. Skutkové vymezení a právní odůvodnění uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. Nelze přehlédnout, že Ústavní soud před účinností § 14b vyhlášky č. 177/96 Sb. opakovaně konstatoval, že je nepřiměřeně vysoká sazba mimosmluvních odměn (§ 7 vyhlášky) a v nálezu sp. zn. I ÚS 3923/11 ze dne 29. 3. 2012 judikoval, co považuje za řízení zahájené tzv.„ formulářovou“ žalobu, když uvedl, že„ v takovém řízení, jež je zahájeno„ formulářovou“ žalobou, nárok je uplatňován vůči spotřebiteli, přičemž ten vznikl ze smlouvy, anebo jiného právního důvodu, avšak spotřebitel je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem (typicky půjde zejména o smlouvu o přepravě, dodávce tepla nebo energií, spotřebitelském úvěru, běžném účtu, o poskytování služeb informační společnosti, o poskytování služeb elektronických komunikací, o pojistnou smlouvu, o regulační poplatek podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů)“. Nárok žalobce na zaplacení spotřebitelského úvěru, uplatněný formou vyplnění návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, je typicky nárokem, který má namysli § 14b advokátního tarifu. 8. Lhůta k zaplacení přisouzené částky a k náhradě nákladů řízení byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř., když soudu nebyly s ohledem na nečinnost žalovaného v řízení tvrzeny důvody pro delší lhůtu splatnosti a soud ani takové důvody neshledal.