15 C 269/2020-45 — Okresní soud v Trutnově

Žalobce se domáhal vydání shora uvedeného rozsudku s odůvodněním, že žalovaný, jako úvěrovaný, uzavřel dne [datum] se [právnická osoba], [IČO], jako úvěrujícím smlouvu o úvěru [číslo]. Podle smlouvy o úvěru se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 10 000,00 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou sjednaný na dobu určitou. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr zpět spolu s úrokem, poplatkem za vyhodnocení a správu úvěru, poplatkem za uzavření smlouvy a za sjednání úvěru a inkasním poplatkem za hotovostní výběr splátek ve svém bydlišti. Krom jistiny ze žalovaný zavázal uhradit: a) poplatek za správu úvěru ve výši 1786 Kč – základ nároku žalobce vyplývá z čl. II. odst. 3 úvěrové smlouvy (pozn.: žalobce uplatnil na tomto poplatku nižší částku, než na jakou má podle úvěrové smlouvy právo) b) inkasní poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 1542 Kč – základ nároku žalobce vyplývá z čl. II. odst. 4 úvěrové smlouvy; (pozn.: žalobce uplatnil na tomto poplatku nižší částku, než na jakou má podle úvěrové smlouvy právo) c) úrok z úvěru za dobu od [datum] do [datum], který je žalobcem uplatňován pouze ve výši 2272 Kč –základ nároku plyne z čl. II. odst. 1 úvěrové smlouvy, d) úroku z úvěru ve výši 25,85% p.a. e) smluvní pokutu ve výši 10 296,00 Kč - Dle článku V. Smlouvy o úvěru je dlužník (žalovaný) povinen zaplatit věřiteli (žalobci) smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení, a to do zaplacení. Žalobce uplatnil smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 15 600,00 Kč, ohledně které je dlužník v prodlení, za dobu od 31.10.2018 do 20.08.2020. Žalovaný se smlouvou o úvěru zavázal původnímu věřiteli poskytnutý úvěr vrátit ve 13,0 pravidelných rovnoměrných splátkách, kdy první splátka byla splatná v měsíci, jenž bezprostředně následuje po podpisu smlouvy, přičemž poslední splátka byla splatná ke dni [datum]. Žalovaný svůj závazek vyplývající ze smlouvy o úvěru nesplnil řádně a včas, ocitl se tak v prodlení. Z titulu smlouvy o úvěru je žalovaný v prodlení s úhradou dlužné žalované částky ve výši 15 600,00 Kč. Dle § 1879 občanského zákoníku byla pohledávka vůči žalovanému vyplývající ze Smlouvy o úvěru postoupena [právnická osoba], [IČO], na základě smlouvy ze dne [datum] [právnická osoba], [IČO], která jej následně smlouvou ze dne [datum] postoupila žalobci; o postoupení pohledávky byl žalovaný řádně vyrozuměn. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl k němu řádně a včas předvolán. Soud tak věc projednal v nepřítomnosti žalovaného i žalobce, který se z účasti u jednání omluvil. Ve věci se žalovaný nevyjádřil ani písemně. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] a jejích příloh soud zjistil, že mezi [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva. Žalovanému byl poskytnut bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr v celkové výši 10 000 Kč, a to na dobu 13 měsíců. Úvěr byl poskytnut za úrok ve 25,85 % ročně z jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut. Dále byl sjednán poplatek za uzavření smlouvy 400 Kč, poplatek za správu úvěru v celkové výši 2 200 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek v celkové výši 1 900Kč. Žalovaný se tak zavázal žalobci zaplatit celkem 17 300 Kč. Úvěr měl být splacen ve 13 měsíčních splátkách. Pro případ prodlení bylo dále sjednáno, že je věřitel oprávněn požadovat po dlužníkovi smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení. Podpisem smlouvy dlužník mj. stvrdil převzetí poskytnuté jistiny. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Podle § 3 odst. 2 písm. e) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí celkovou výší spotřebitelského úvěru souhrn všech částek, jež jsou dány spotřebiteli k dispozici. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně: Žaloba je důvodná. Žalobce je v řízení aktivně legitimován, protože žalovaná pohledávka mu byla původním věřitelem postoupena. Mezi účastníky tak existuje právní poměr ze smlouvy o úvěru. Na základě této smlouvy je povinností žalovaného zaplatit žalobci dosud neuhrazenou částku ve výši 15 600 Kč (pozn.: ve smlouvě se žalovaný sice zavázal uhradit 17 300Kč, nicméně žalobce svůj nárok týkající se nákladů na úvěr nakonec ponížil na částku 5 600Kč). Žalovaný si musel být bez jakýchkoliv pochybností vědom, jakou celkovou částku bude povinen žalobci vrátit. Bylo pouze věcí žalovaného, zda za těchto podmínek smlouvu uzavře. Nerespektování takto uzavřené smlouvy by bylo popřením zásady smluvní volnosti účastníků soukromoprávních vztahů. Žalovaný byl v řízení nečinný. Netvrdil ani neprokázal, že poskytnutou částku včetně úroku a poplatků vrátil. Soud tudíž žalobci přiznal částku 15 600 Kč spolu s úrokem z prodlení, jehož výše odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., i sjednaným smluvním úrokem, a to od splatnosti poslední splátky do zaplacení. Žalobci pak byla přiznána i požadovaná smluvní pokuta, avšak jen zčásti. Smlouva mezi účastníky byla uzavřena již za účinností zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Žalobce však požadoval smluvní pokutu nad rámec limitu stanoveného v § 122 odst. 3 uvedeného zákona (v daném případě více než 5 000 Kč, tedy poloviny celkové výše spotřebitelského úvěru). Ohledně požadavku na zaplacení smluvní pokuty tento limit přesahující proto soud žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení neúspěšný jen v její poměrně nepatrné části právo na náhradu nákladů řízení. Ty spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 037 Kč a nákladech zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 3 úkony právní služby po 300 Kč včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Při určení nákladů řízení soud vycházel z toho, že žalobce uplatňuje obdobné nároky na zaplacení postoupených úvěrových pohledávek opakovaně. Jednotlivé žaloby se liší pouze označením žalovaného, konkrétní smlouvy a specifikací výše dluhu. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůt delších.