16 C 112/2021-15 — Okresní soud v Trutnově

Předmětem řízení je zaplacení částky 14.246 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I shora za dodávku elektřiny žalovanému do odběrného místa na adrese [adresa] 4102394593 ze dne 02.09.2020, splatné dne 16.09.2020 na kterou žalovaný uhradil dne 18.01.2021 částku 1.000 Kč, dne 11.02.2021 částku 1.000 Kč, dne 10.03.2021 částku 1.000 Kč a dne 19.04.2021 částku 1.000 Kč. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 odst. 4 o. s. ř. dne 25.10.2021. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobce s navrhovaným postupem souhlasil. Protože byly splněny podmínky dle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 30.11.2021. Soud vzal na základě předložených důkazů za prokázané, že žalobce dodával jako dodavatel elektřinu ze sítě nízkého napětí žalovanému do odběrného místa na adrese [adresa]. Za období od 16.01.2020 do 24.08.2020 vyúčtoval žalobce žalovanému dodanou elektřinu fakturou č. 4102394593 s doplatkem 18.246 Kč, která byla splatná dne 16.09.2020. Na tuto fakturu žalovaný postupně uhradil celkem pouze 4.000 Kč, ačkoli byl o zaplacení upomínán, naposledy předžalobní upomínkou ze dne 15.03.2021. <i>Dle § 50 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou.</i> Při rozhodování o věci samé soud na základě předložených listin dovodil, že je žaloba důvodná. Soud vycházel z toho, že mezi účastníky existuje smluvní vztah, v jehož rámci žalobce žalovanému dodával elektřinu a žalovaný měl platit cenu takto dodané energie. Žalovaný byl v řízení nečinný. Výši částky vyúčtované za dodanou elektřinu za uvedené období nezpochybňoval. Netvrdil ani neprokázal, že smluvní vztah zanikl přede dnem, do kterého žalobce cenu elektřiny účtoval. Obdobně žalovaný netvrdil a neprokázal, že z vyúčtované částky zaplatil více, než žalobce zohlednil již v podané žalobě. Žalovaný netvrdil a neprokázal ani jiné právně relevantní skutečnosti, které by mohly mít vliv na rozhodnutí ve věci. Proto soud žalobě vyhověl. Ve věci úspěšnému žalobci byl přiznán rovněž zákonný úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění, a to ode dne následujícího po splatnosti ceny dodané elektřiny do zaplacení s přihlédnutím k jednotlivým dílčím úhradám. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o § 142 odst. 1 o. s. ř. Ve věci úspěšný žalobce zaslal žalovanému výzvu k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř., proto má nárok na náhradu nákladů řízení. Žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 800 Kč za zaplacený soudní poplatek a hradil náklady právního zastoupení. Při určení výše odměny a nákladů zastoupení postupoval soud podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Dle tohoto ustanovení činí odměna za úkon právní služby 300 Kč a paušální částka jako náhrada výdajů za každý úkon právní služby 100 Kč. Tyto částky přísluší za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, sepis předžalobní výzvy). Celkem tedy byla přiznána odměna za zastupování ve výši 900 Kč a dále byla přiznána paušální náhrada hotových výloh dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. za 3 úkony právní služby po 100 Kč. Zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Dle § 137 odst. 3 o. s. ř. proto patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající DPH ve výši 21 %. Základem daně jsou odměna za zastupování a náhrady, tj. částka 1.200 Kč. Daň činí 252 Kč. Celkově bylo na nákladech řízení přiznáno 2.252 Kč. S ohledem na výsledek řízení je žalovaný povinen nahradit žalobci náklady řízení v této výši, které jsou splatné dle § 149 odst. l o. s. ř. k rukám zástupce žalobce. Žalobce se domáhal, aby odměna za 1 úkon právní pomoci byla stanovena dle § 7 advokátního tarifu, nikoliv dle § 14b tohoto předpisu. Soud dovodil, že v konkrétním sporu jsou splněny podmínky pro aplikaci § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobce vymáhá dlužné platby za elektřinu či plyn soudní cestou ve větším množství případů ročně. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Jednotlivé žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení smlouvy, ve vymezení dlužného období a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Rovněž právní odůvodnění uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. V případě, kdy by se žalovaný v konkrétním řízení bránil a žalobce na procesní obranu reagoval, bylo by již postavení obou účastníků v řízení z hlediska nákladů právního zastoupení shodné (viz § 14b odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Nelze přehlédnout, že Ústavní soud před účinností § 14b vyhlášky č. 177/96 Sb. opakovaně konstatoval, že je nepřiměřeně vysoká sazba mimosmluvních odměn (§ 7 vyhlášky) a v nálezu sp. zn. I ÚS 3923/11 ze dne 29.03.2012 judikoval, co považuje za řízení zahájené tzv.„ formulářovou“ žalobu, když uvedl, že„ v takovém řízení, jež je zahájeno„ formulářovou“ žalobou, nárok je uplatňován vůči spotřebiteli, přičemž ten vznikl ze smlouvy, anebo jiného právního důvodu, avšak spotřebitel je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem (typicky půjde zejména o smlouvu o přepravě, dodávce tepla nebo energií, spotřebitelském úvěru, běžném účtu, o poskytování služeb informační společnosti, o poskytování služeb elektronických komunikací, o pojistnou smlouvu, o regulační poplatek podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů)“. I z výše uvedeného je zřejmé, že nárok žalobce na zaplacení dlužné platby za plyn a elektřinu dodávané do odběrného místa dle požadavku žalovaného za vymezené období, uplatněný formou vyplnění návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, je typicky nárokem, který má namysli ustanovení § 14b advokátního tarifu. Lhůta k zaplacení přisouzené částky a k náhradě nákladů řízení byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř., když soudu nebyly s ohledem na nečinnost žalovaného v řízení tvrzeny důvody pro delší lhůtu splatnosti a soud ani takové důvody neshledal.