30 C 251/2020-15 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala vyklizení žalované a všech, kdo s ní bydlí, z bytové jednotky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. K odůvodnění uvedla, že žalovaná je dcerou žalobkyně a bez jakékoliv nájemné smlouvy či souhlasu žalobkyně užívá bytovou jednotku žalobkyně. Žalobkyně umožnila žalované bytovou jednotku užívat po rozvodu žalované na přechodnou dobu v roce 2009. Od roku 2015 však žalovaná přestala platit jakékoliv platby spojené s užíváním bytu, které je stále nucena platit ze svého žalobkyně. Bytovou jednotku žalovaná užívá s dalšími osobami, a to se svou dcerou a přítelem. Žalobkyně již za žalovanou uhradila platby v řádu desítek tisíc korun. Měla zájem věc řešit mimosoudní cestou a navrhovala žalované dopisem z [datum], že pokud se z bytu se všemi dalšími osobami odstěhuje, odhlásí se z trvalého bydliště a řádně byt žalobkyni předá, je žalobkyně připravená poskytnou jí ke dni předání bytu dar [částka] v hotovosti, čímž by považovala žalobkyně vzájemné nároky za vyrovnané. Žalovaná bohužel ani tuto velkorysou nabídku nevyužila a dle žalobkyně se pouze snaží oddálit den, kdy bude byt muset vyklidit. Žalobkyně vyzvala předžalobní výzvou z [datum], aby se žalovaná i s osobami, které s ní v předmětném bytě bydlí, z bytu odstěhovala nejpozději do [datum]. Na předžalobní výzvu žalovaná nijak nereagovala a nadále bytovou jednotku užívá bez právního důvodu. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že v bytě bydlí od roku 2009 bez nájemní smlouvy. Majitelkou bytu je matka žalované, domluvily se spolu tak, že žalovaná může byt užívat tak dlouho, jak to bude potřebovat. Jedná se o byt po babičce žalované. Žalovaná počítala na základě slibů s tím, že byt jí bude patřit, což se však nestalo. Žalovaná nesouhlasila s tím, že by od roku 2015 přestala platit jakékoliv platby spojené s užíváním bytu. Připustila, že náklady neplatí od ledna 2019, což ji trápí a není to úmyslné. Žalobu o vyklizení bytové jednotky, jejímž vlastníkem se měla stát žalovaná, označila žalovaná za absurdní. Zároveň uvedla, že má v úmyslu se z bytu odstěhovat, jakmile jí to situace umožní. 3. K nařízenému jednání se žalovaná nedostavila. Omluvila se s tím, že považuje za nevhodné sedět proti své mámě jako protistrana v soudním řízení, je to proti jejímu přesvědčení. Zároveň žalovaná poukázala na nepříznivou epidemiologickou situaci s nemocí covid v [obec] a [obec]. Žalovaná nepožádala o odročení jednání, soud proto věc projednal bez její účasti. 4. Provedeným dokazováním vzal soud za zjištěný skutkový stav popsaný v žalobě. Vlastnictví žalobkyně k bytové jednotce [číslo] v bytovém domě [adresa] – [číslo] v ulici [ulice] ve [obec] vyplývá z údajů katastru nemovitostí. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou a ty, kdo s ní v bytové jednotce bydlí, k odstěhování z bytu (výzva z [datum], předžalobní výzva k vyklizení bytu z [datum]). 5. Podle § 1012 věta první občanského zákoníku (o. z.) vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. 6. Podle § 1041 odst. 1 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. 7. Žalovaná nezpochybňovala, že vlastníkem bytové jednotky je její matka tj. žalobkyně, a že tedy žalovaná dlouhodobě v bytě bydlí bez právního důvodu. Námitky žalované uvedené v jejím vyjádření nejsou právně významné, neboť nejsou způsobilé zpochybnit skutečnost, že žalobkyně má nárok na nerušené užívání vlastní věci. Žalobkyně žalovanou opakovaně bezvýsledně vyzývala k vyklizení bytu. Protože žalovaná přes výzvy žalobkyně neopustila byt dobrovolně a aktuálně byt užívá i s dalšími osobami, žalobkyně uplatnila nárok na vyklizení u soudu důvodně. Soud proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. shora. Lhůta k vyklizení byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce 15 dnů. 8. O nákladech řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná, žalovaná má povinnost nahradit jí náklady spočívající ve vynaloženém soudním poplatku a nákladech právního zastoupení. Advokátovi žalobkyně náleží dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. odměna za 4 úkony právní služby (převzetí věci a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, účast u jednání soudu) po 2.500 Kč, ke každému z úkonů náleží paušální náhrada 300 Kč. Zástupce žalobkyně v souladu s předpisy o cestovních náhradách vyúčtoval cestovné v částce 439 za jízdu osobním automobilem z [obec] do [obec] a zpět při [anonymizováno] ujetých km. Za ztrátu času stráveného jízdou k jednání náleží zástupci žalobkyně náhrada za 4 půlhodiny po 100 Kč. Z odměny a náhrad tj. z částky 12.039 Kč náleží DPH ve výši 21 %, tedy částka po zaokrouhlení 2.528 Kč. 9. Náklady řízení po připočtení soudního poplatku 5.000 Kč celkem činí 19.567 Kč, podle § 149 odst. 1 o. s. ř. se náklady platí advokátovi žalobkyně. Lhůtu k náhradě nákladů stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.