6 C 118/2021-41 — Okresní soud v Trutnově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k soudu dne 23.2.2021 se žalobce domáhal proti žalované zaplacení částky 48 739 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění návrhu uvedl, že dne 6.4.2010 byla mezi účastníky uzavřena smlouva č. GCS059021447 o úvěru formou používání kreditní karty [anonymizováno]. Na základě uvedené smlouvy byl žalované poskytnut úvěrový limit až do výše 60 000 Kč, který mohla čerpat prostřednictvím kreditní karty. Žalovaná se zavázala čerpaný úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami včetně úrokového navýšení sjednaného ve výši 23,80% ročně z dosud nesplacené části čerpané jistiny, nedovoleného přečerpání limitu a jistiny po splatnosti. Žalovaná své závazky ze smlouvy nesplnila, když neuhradila splátky za měsíce červen – srpen 2019. Žalobce proto využil svého oprávnění, smlouvu vypověděl a ke dni 27.8.2019 úvěr zesplatnil. Žalovaná na dluh nic neuhradila. 2. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila, neuplatnila žádné námitky, k jednání soudu se bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v její nepřítomnosti. 3. V průběhu řízení bylo provedeno dokazování smlouvou č. GCS059021447 o používání kreditní karty [anonymizováno], žádostí o vydání kreditní karty, Podmínkami pro vydávání a používání kreditních karet [anonymizováno], výpisem z kartového účtu, výpovědí smlouvy ze dne 27.8.2019 a oznámením o právním zastoupení s výzvou k úhradě dluhu ze dne 4.2.2021. 4. Shora uvedenými listinami bylo prokázáno, že na základě žádosti žalované byla dle ustanovení § 269 odst. 2 a § 497 a násl. obchodního zákoníku mezi účastníky dne 6.4.2010 uzavřena smlouva č. GCS059021447 o používání kreditní karty [anonymizováno]. Nedílnou součástí smlouvy byly Podmínky pro vydávání a používání kreditních karet [anonymizováno] a Sazebník bankovních poplatků [anonymizováno], přičemž dle § 3 smlouvy žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že se s těmito dokumenty seznámila a souhlasí s nimi. Dle § 2 smlouvy byla žalovaná oprávněna nakládat s prostředky na úvěrovém účtu čerpáním a splácením úvěru a to čerpáním až do úvěrového limitu 60 000 Kč. Dle § 7 smlouvy je úvěr úročen úrokovou sazbou 23,80% ročně a žalovaná se zavázala úvěr splácet měsíčními splátkami minimálně ve výši 3% z celkové čerpané jistiny nejméně ve výši 50 Kč. Pro případ porušení smluvních podmínek bylo sjednáno oprávnění žalobce od smlouvy odstoupit. Protože žalovaná neplnila řádně své závazky ze smlouvy, když neuhradila splátky za měsíce červen – srpen 2019, využil žalobce svého oprávnění a dle kapitaly XV odst. 9.1.2. Podmínek pro vydávání a používání kreditních karet od smlouvy písemně dopisem ze dne 27.8.2019 odstoupil. Žalovaná dle výpisu z kartového účtu žalobci dluží částku 48 739 Kč s příslušenstvím tj. se smluvním úrokem kapitalizovaným do 1.2.2021 částkou 19 528,89 Kč, úrokem ve výši 23,8% a úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z dlužné jistiny za následující období od 2.2.2021 do zaplacení. Žalovaná dlužné částky neuhradila, ačkoliv k tomu byla opakovaně písemně vyzývána, jak bylo prokázáno přípisem ze dne 4.2.2021. 5. Dle § 3028 odst. 3 věta prvá zák. č. 89/2012 Sb, občanský zákoník není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Dle § 497 obch. zák., smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. S ohledem na skutečnost, že se v případě nároku žalobce jedná o práva a povinnosti vyplývající z porušení smlouvy uzavřené dne 6.4.2010 tj. před účinností zák. č. 89/2012 Sb., postupoval soud dle § 3028 odst. 3 věta prvá zák. č. 89/2012 Sb, občanský zákoník, podle kterého není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Předmětný nárok žalobce proto soud posuzoval dle § 497 obch. zák., který stanovil, že smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Bylo prokázáno, že mezi účastníky byla v r. 2010 uzavřena smlouva o úvěru, který poskytl žalobce žalované do výše úvěrového limitu 60 000 Kč a který žalovaná čerpala prostřednictvím kreditní karty. Žalovaná se zavázala vyčerpané prostředky splácet včetně poplatků a úrokového navýšení pravidelnými měsíčními splátkami ve výši min. 3% z celkové čerpané jistiny, nejméně však ve výši 50 Kč. Žalované své závazky ze smlouvy řádně a včas neplnila, když nezaplatila splátky za měsíce červen – srpen 2019. S ohledem na porušení smluvních povinností žalovanou využil žalobce svého oprávnění, od smlouvy odstoupil a úvěr zesplatnil. Žalovaná dlužnou částku ani na výzvu žalobce neuhradila a dluží mu tak částku 48 739 Kč spolu s příslušenstvím tj. smluvním úrokem ve výši 23,80% ročně kapitalizovaným do 1.2.2021 částkou 19 528,89 Kč, úrokem ve výši 23,8% ročně z částky 48 739 Kč za následující období od 2.2.2021 do zaplacení a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 48 739 Kč za dobu od 2.2.2021 do zaplacení. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, proti nároku žalobce nevznesla žádné námitky, netvrdila ani neprokazovala, že by na dluh zaplatila více, než tvrdí žalobce. Za této situace soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl ve věci zcela úspěšný a žalované zaslal předžalobní výzvu, má proto právo na náhradu nákladů řízení. Soud dovodil, že v konkrétním sporu jsou splněny podmínky pro aplikaci § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobce vymáhá pohledávky ze smluv o úvěru případně smluv o bankovních službách soudní cestou ve více případech ročně. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Jednotlivé žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení smlouvy, ve vymezení dlužného období a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Rovněž právní odůvodnění uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalované strany, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. Nelze rovněž přehlédnout, že Ústavní soud před účinností § 14b vyhlášky č. 177/96 Sb. opakovaně konstatoval, že je nepřiměřeně vysoká sazba mimosmluvních odměn (§ 7 vyhlášky) a v nálezu sp. zn. I ÚS 3923/11 ze dne 29. 3. 2012 judikoval, co považuje za řízení zahájené tzv.„ formulářovou“ žalobu, když uvedl, že„ v takovém řízení, jež je zahájeno„ formulářovou“ žalobou, nárok je uplatňován vůči spotřebiteli, přičemž ten vznikl ze smlouvy, anebo jiného právního důvodu, avšak spotřebitel je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem (typicky půjde zejména o smlouvu o přepravě, dodávce tepla nebo energií, spotřebitelském úvěru, běžném účtu, o poskytování služeb informační společnosti, o poskytování služeb elektronických komunikací, o pojistnou smlouvu, o regulační poplatek podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů)“. I z výše uvedeného je zřejmé, že nárok žalobce na zaplacení dlužné částky ze smlouvy o úvěru uplatněný formou vyplnění návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, je typicky nárokem, který má namysli § 14b advokátního tarifu. Soud proto přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení v souladu s ustanovením vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů celkem ve výši 4 128 Kč, z toho 1 500 Kč za 3 úkony právní pomoci po 500 Kč (převzetí zastoupení, sepis návrhu, předžalobní výzva), 300 Kč za 3x režijní paušál po 100 Kč, 378 Kč za 21% DPH z nákladů právního zastoupení a 1 950 Kč za zaplacený soudní poplatek. 9. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř.